01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

Eutanazie - co vy na to? - Část II

Bogdan Cienciala

28.01.2006

Eutanazie - co vy na to? - Část II

Zdroj: stock.xchng

V první části článku jsme si uvedli základní problémy při hodnocení eutanazie z křesťanského hlediska. Tato druhá část článku je určena těm, které zaujala tato problematika, neboť dále dokresluje klady a zápory eutanazie. Nevyvstanou tedy zde žádné nové otázky avšak pokud chcete reagovat na tento článek, doporučuji si přečíst i druhou část. Seznámíme se blíže s doktorem Kevorkianem, který se může považovat za průkopníka eutanazie, s metodami usmrcování a taktéž se seznámíme s případy jeho prvních několika pacientů pacientů. (Literatura uvádí prvních 18 případů, ale vybral jsem jen některé.)

Doktor Kevorkian žije v USA a je to patolog. Tento lékař je často přezdívaný "doktor smrt". Poskytuje spíše asistovanou sebevraždu, než eutanazii, efekt je ovšem stejný - zbavení života. Stal se zakladatelem nového oboru - obiatrie. Považuje se za bioetika. U soudů a odborné veřejnosti jeho jednání vzbuzuje odpor, ale media ho zobrazují spíše jako spasitele, který chce jen dobro. Vynalezl přístroj zvaný Mercitron, což je soustava dávkovačů, které postupně skrze injekci v žíle vpraví do těla jedovatou látku. Po odebrání lékařské licence však k těmto látkám neměl přístup a proto metody usmrcování musel změnit. Doktor Kevorkian tedy naučil pacienta nasadit dýchací masku do které vedla hadička přelomena kancelářskou svorkou, která je provázkem přivázaná k prstu pacienta. Ten škubnutím svorku odstranil a do masky začal proudit oxid uhelnatý, který při delší inhalaci způsobí smrt. Doktor Kevorkian veřejně prohlašuje, že "etika je pro něj prázdným pojmem a že jeho hlavní etickou zásadou je pomoc (tj. splnění přání zemřít) prakticky komukoli, kdo o pomoc požádá". Dále pak prohlásil:

- "Právo a etika pro mě nic neznamenají, když mám před sebou pacienta, který potřebuje pomoc"
- "Vinu za každou zdravotní krizi nese každý lékařský stav. Je ovládán náboženskou etikou."
- "Lékařský stav se musí ujmout vedení, aby ihned odstranil ono poslední neoprávněné tabu tím, že pozvedne nejdůležitější událost v životě - nazývanou smrt - na ono čestné místo v hierarchii etických hodnot, které ji vždy patřilo."
- "Čin z lásky nemůže být zločinem."

Nyní si uveďme případy osmi pacientů Kevorkiana, které byly zveřejněny. Sami můžete posoudit oprávněnost zákroku a okolnosti jejich rozhodnutí. První je uveden stav pacienta, pak důvod požádání o eutanazii a nakonec okolnosti, které jsou v rozporu s procedurou.

- Pacient J. A. - Vdaná žena ve věku 54 let trpěla Alzheimerovou nemocí. Musel by se o ní starat manžel a proto chtěla uspíšit svou smrt, dokud má ještě dost sil. Onemocnění nebylo v konečné fázi, takže eutanazie provedena, aby konečná fáze nenastala.

- Pacient S. M. - Rozvedená žena ve věku 41 let trpěla roztroušenou sklerózou. Bála se utrpení a ušetřila by utrpení těch, kteří jí milovali. Její rodina byla proti eutanazii.

- Pacient C. A. - Svobodná žena ve věku 45 let trpěla rakovinou plic a metastázami. Bála se bolesti nebo ztráty osobnosti. Měla zkušenosti s úmrtím své matky. Její přítelkyně ovšem tvrdila, že zdaleka nebyly vyčerpány všechny možnosti léčby bolesti.

- Pacient M. T. - Žena neznámého rodinného stavu ve věku 70 let trpěla amyotrofickou laterální sklerózou. Měla zemřít do tří let. Když se o tom dověděla, hned mluvila o sebevraždě. Rodina věděla, že spáchá sebevraždu, ale nikdo nepřišel. U eutanazie při ní byl její přítel.

- Pacient S. L. B. - Ovdovělý muž ve věku 82 let trpěl rakovinou tlustého střeva. Bál se nezvládnutelné bolesti a ztráty sebeovládání. Navíc mu zemřela manželka. Bolestí netrpěl, ale bál se ztráty sebeovládání a bolesti.

- Pacient H. G. - Ženatý muž ve věku 70 let trpěl plicní rozedmou. Záleželo mu na tom, aby mohl kontrolovat svou smrt. "Život mi nepřináší žádnou radost." Pacient během procedury řekl: "Dejte to pryč.", procedura tedy byla přerušena. Později znovu zahájena. Pacient několikrát opakoval výzvu, ale žádost nebyla uposlechnuta. Eutanazie dokončena.

- Pacient J. G. - Osamělý muž ve věku 41 let trpěl rakovinou hrtanu. Nemohl polykat. Mnoho jeho příbuzných mělo rakovinu a zamřela mu matka. Kritici tvrdili, že se nemohl vyrovnat se ztrátou, neboť onemocnění nebylo v konečné fázi.

- Pacient D. O. K. - Muž neznámého rodinného stavu ve věku 73 let trpěl rakovinou kostí. Měl bolesti a nemohl se hýbat. Lékař k němu nechtěl chodit.

Pro doplnění si ještě uveďme výroky, které byly prohlášeny proti doktoru Kevorkianovi a jeho metodám.

- "Kevorkian je velice útočná osobnost, která je přesvědčena o tom, že má pravdu. Snaží se znevažovat každého, kdo s ním nesouhlasí."

- "Byl jsem šokován. Udělali z úmrtní scény frašku. Kevorkianův obhájce Fieger mi nabídl kávu. Podávali pizzu. Dívali se na televizi. Vypadalo to jako na večírku. Byla to groteska. Nechápu, jak mohou tvrdit, že poskytují službu."

- "Místo, aby zbavil pacientku bolesti, zbavil jí života."

- Prokurátor o pacientovi H. G.: "Tento dokument, slova, která napsal, naznačují, že doktor Kevorkian v posledních chvílích nahradil pacientovo rozhodnutí svým vlastním rozhodnutím."

Tímto je vyčerpána většina mých informací a těším se na vaše reakce.

Bogdan Cienciala

Komentáře

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 04.02.2006, 00:22:23

?Tato problematika mě zajímá,kdykoliv se o ni začne mluvit,doslova mě nutí,abych se modlila za to ,aby euthanasie nebyla nikdy schválena. Eutanázie je zabití pacienta lékařem. Eutanázie se představuje pod záminkou falešného soucitu. To, že eutanázie je dobrá, je lež. Naše mediální společnost nás chce přesvědčit, že život je dobrý jen tehdy, když v něm chybí utrpení a bolest. Bohužel se lidem namlouvá, že umřít v důsledku eutanázie je důstojnější než umřít přirozenou smrtí. Přívrženci eutanázie se hrůzostrašným popisem utrpení nemocných snaží vyvolat příslušné pocity hrůzy a tak zmanipulovat lidi, aby souhlasili s eutanázií. Ve skutečnosti odkrývá individualistické chápání svobody silnějších proti slabším. Je totiž velký rozdíl mezi \"dávat smrt\" a \"souhlasit s umíráním\". První je skutkem, který ničí život, druhý jej přijímá až do smrti.Je tomu asi 2 roky,ne li více co dávali v televizi pořad o lidech,kteří kvůli vážné nemoci chtějí umřít.Nestačila jsem se divit .Byla tam paní s RS ,líčila svoji nemoc,tak hrozně/ a to chodila jen o hůlce,pořad tam pobíhala,dělala nějaké drobné práce/.Moje první otázka byla,co se tím sleduje,co z toho měla?.Nechápala jsem to.Tehda jsem pracovala v neurol. amb. a s touhle dg.jsem se setkávala a nevzpomínám si,že by někdo chtěl takhle skončit.Dokonce ani pacient na vozíku. Roztroušená skleróza je onemocnění postihující CNS tzv.bílou hmotu mozku kudy se vedou povely ke svalům.. Při RS se zanítí a místa sklerotizují /Demyelinizace./ Šedá kůra, část mozku odpovědná za vědomí, myšlení a paměť, není postižena. Nemoc se projevuje v atakách (záchvatech). Mimo záchvaty může být pacient zcela bez příznaků.V dnešní době mají pacienti,kromě dostupné léčby i svoje kluby,kde se mohou scházet a předávat si zkušenosti,co se týče stravy,vzájemně se povzbuzovat,mají rekondiční pobyty.Takže nechápu tu paní s on. RS,že v 41 letech bezdůvodně ukončila život. A rodina nesouhlasila,vůbec si neuvědomila,že ji měli rádi,a že by ji provázeli a pomáhali.Zaslepenost.Co se týče Alzheimerové ch./on.CNS,zhoršování paměti / I v těžkém stádiu Alzheimerovy choroby si však uchovává určité emoční vnímání, je schopen vnímat pocity a cítění lidí kolem sebe. Usmívá-li se na něj jeho okolí, bude mít též tendenci se usmívat a cítit se dobře. Uvidí-li kolem sebe stres, napětí, slzy? může ho to zneklidnit a může reagovat neklidem, smutkem, úzkostí?.Dá se říct, že zrcadlí emoce svého okolí. Proto pilířem léčby nemocného s Alzheimerovou chorobou je vlastně chování a přístup pečujících, vlídný a klidný přístup, bezpečné a příjemné prostředí. Je důležité umět nemocnému nabídnout nějakou aktivitu, kterou je schopen zvládnout (loupání jablek, skládání prádla apod.), s nemocným mluvit, i když vidíme, že nám nerozumí. Aktivace nemocného nesměřuje k jeho ?trénování?, ale k navození pohody a nenechávání ?mozku v klidu. Moje teta trpěla alzheimer.on.Měla skvělou péči rodiny ,lásku manžela a děti,vlídné slovo,nikdy ji nedali znát,že starost o ni, je pro ně nelehká.Asi to bylo tím,že milovali Pána a drželi se Slova:miluj bližního svého,jak sebe samého.Onemocnění ALS /ochabování svalů končetin ,svalů ovládajících základní funkce jako řeč, polykání a dýchání. V literatuře se lze setkat s případy, kdy nemocní přežívali v tomto stavu i déle než 25 let. Psychické funkce zůstávají u velké většiny pacientů neporušeny. Inteligence pacienta i jeho vnímání a myšlení zůstávají zcela neporušeny. Dopis jednoho pacienta:? každý musí nést odpovědnost sám za sebe, za svůj zdravotní stav, protože situace člověka není nikdy statická. Záporné vlivy (zlo, nenávist ...) v našem okolí nás posunují k nemoci a kladné vlivy (láska, obětavost ...) ke zdraví.? U všech typů zhoubných nádorů platí, že jejich včasné rozpoznání může znamenat až úplné vyléčení A opět jsou tu kluby,je tu liga proti rakovině atd..A co se týče rozedmy plic /patologické rozšíření vzduchových prostorů v plících/,platí úprava prostředí,nekouřit,čerstvý vzduch,motivace pacienta a jeho rodiny k léčbě,psychická podpora. Tu vidíme,že dobré slovo,dělá zázraky s psychikou člověka .A z výše jmenovaných onemocnění se udělal strašák.A to ovlivňuje psychiku člověka. .Doktor smrt.? MUDr. Jack Kevorkian si toto jméno vysloužil, když jako zástupce patologie loboval za prosazení lékařských experimentů na mrtvých podnájemnících střediska. Dále obhajoval založení sebevražedných klinik. V roce 1982 šel jako patolog do důchodu a od té doby věnoval veškerý svůj čas tomu, že pomáhal pacientům s nevyléčitelnými chorobami spáchat sebevraždu. Během období asi tří let se mu podařilo pomoci 21 lidem k sebevraždě. V roce 1993 pomohl spáchat sebevraždu jinému doktorovi. V současné době je ve vězení za osobní zabití pacienta namísto toho, aby mu jen pomohl se zabít. Ačkoli je v této chvíli stále naživu, nese si s sebou ducha sebevraždy a už i vyhrožoval, že si vezme svůj vlastní život. Nebude tedy překvapením, pokud někdy v budoucnu také sestoupí do hrobu jako sebevrah. Je to člověk,bezcitný,cynik,bez morálky,zřejmě se u toho bavil,všimněte si co dělal,celý život ,ta práce na patologii ho ovlivnila,zřejmě,jak by v tom našel zálibu chorobnou. A něco z historie: Zpočátku vydávali nacisté euthanasii za blahodárnou sociální reformu pro beznadějně nemocné a mentálně postižené. Toto údajně soucitem motivované dobrodiní, které se provádělo v nemocnicích bez vyžádání pacienty, bylo dokonce Židům odepíráno. Ti totiž byli považováni za občany, mající menší práva podílet se na sociálním pokroku. Na konci třicátých a na začátkem čtyřicátých let se euthanasie začala praktikovat i u některých menších defektů, dokonce i u homosexuálů, dále u senilních jedinců včetně válečných veteránů. Roku 1939 sen euthanasie už tak zneužívala, že se po Hitlerově souhlasu s jejím širším využitím změnila v nástroj genocidy. K milosrdné smrti používali němečtí lékaři injekce s jedem, plyn, experimentovali i s usmrcováním nemocných hlady. Odhaduje se, že pomocí euthanasie bylo za války zavražděno až 120 000 lidí. Současnost V únoru 1993 Holandsko legalizovalo sebevraždu za pomoci lékaře. Lidé jsou schopni posílat druhé do vězení, když ubližují kočkám a psům, ale legalizují sebevraždu lidí. Předně je důležité si uvědomit, že ať už je euthanasie zdůvodňována jakkoliv, vždycky je v sázce lidský život. Jde o záměrné usmrcení nevinného člověka, který neznamená pro nikoho nějakou hrozbou. To je tedy asi hlavní důvod, proč euthanasii neschválit, zdaleka ne však poslední. Výsledek sebevraždy je přesně opačný než to, čemu člověk páchající tento čin věří, protože ve smrti je danému jedinci odepřena výsada učinit jakékoli další racionální rozhodnutí. Dokonce když osoba, nevěří na posmrtný život, zvážila to, že sebevražedný čin ho/jí obere o možnost učinit jakékoli další rozhodnutí, a to navždy. I když některé názory zastánců euthanasie zní logicky, měl by se každý člověk, protože má na to právo, či je dokonce vázán svědomím, postavit proti uzákonění euthanasie, toto uzákonění by totiž mohlo přinést nebezpečné morální, právní a sociální důsledky. Kromě toho by se euthanasie by se týkala každého občana. Bylo-li by povoleno, aby se nevinnému člověku legálně vzal život, protože ztratil svou hodnotu, došlo by k tomu, že principy, které dnes chrání život každého nevinného člověka, by byly zrušeny. Dnes již u nás fungují hospice. Jsou to zdravotní a sociální zařízení pro těžce nemocné a staré lidí, kteří se ocitli bez zázemí své rodiny a potřebují léčbu a intenzivní péči. V hospicích se neztrácí soukromí hospitalizovaného. Intenzivní péče a dostupný komfort mají být zárukou důstojného dožívání a umírání. Umírání se zde chápe jako přirozený proces. I tváří v tvář neodvratné smrti dominuje celkový přístup v péči o pacienta, zaměřený na všechny rozměry lidské osobnosti: tělesný, duševní, duchovní a sociální. Přirozené ukončení života v nemoci neznamená jeho zničení, ale naplnění. VÍRA VE VŠEMOCNÉHO BOHA SKRZE JEŽÍŠE KRISTA JE JEDINOU JISTOU KOTVOU LIDSKÉ DUŠE. A BŮH JE TÍM JEDINÝM ?NĚKÝM?, KDO NIKDY NESELŽE V Božím Slově je neviditelná a mocná síla. Použijte ji. Vezměte si pero nebo tužku a napište si tučnými písmeny slova z Jana 3,16-17: \"NEBO TAK BŮH MILOVAL SVĚT, ŽE SYNA SVÉHO JEDNOROZENÉHO DAL, ABY KAŽDÝ (vložte sem své jméno), KDOŽ VĚŘÍ V NĚHO , NEZAHYNUL (vložte sem \"ANI NEZEMŘEL PŘEDČASNĚ\"), ALE MĚL ŽIVOT VĚČNÝ. NEBOŤ NEPOSLAL BŮH SYNA SVÉHO NA SVĚT, ABY ODSOUDIL SVĚT (vložte sem své jméno), ALE ABY SPASEN BYL SVĚT SKRZE NĚHO (vložte sem \"OD VŠEHO ZLA A SMRTI\").\" Tímto končím moji reakci na článek.Kromě vlastního názoru jsem taky čerpala z odborných publikací z internetu a vybrala jsem pár slov z jednoho kázání ,taky z internetu. Bůh Vám žehnej S pozdravem Irka Dubielová.

Napsal/a: bwojnar

Vloženo: 09.03.2006, 13:39:50

I článek i komentář je výtečný. Myslím, že mnohým lidem, kteří jen pasivně \"baští\" mediální kampaň dnešní doby, může velmi pomoci si udělat kvalitní názor. Díky. Udělali jste dobrou práci.

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 13.03.2006, 14:18:44

Na eutanazii se skutečně spoustu lidí dívá různými pohledy. To,co tu Bogdan popsal coby důvody lidí, kteří onoho doktora žádali o smrt, mi připadá, že důvodem těch lidí bylo, že neměli psychickou sílu žít, ne však opravdový důvod k usmrcení. Vesměs to byli lidé, kteří se ?jenom? báli, jinak fyzicky ještě netrpěli. Nebo ten akt umírání chtěli urychlit. V jejích případech si myslím, že to byla jenom ďáblova lež, která je dostala. Pokud by opravdu byli v těžkých bolestech, asi bych se na to dívala jinak. Na druhé straně mi můj děda nedávno vyprávěl jeden zážitek, který byl zajímavý. Jeho bratr byl od malinka silný astmatik - stále se dusil, léky moc na to nebyly atd. Když už byl starý bylo to horší a horší až se rozhodl se už dál netrápit nechce a tak si chtěl vzít život ? ale neúspěšně. Skončil v Opavě.Myslím, že to bylo vícekrát. Jednou se před dědovým zrakem málem udusil úplně.Děda to nevydržel a běžel domů.V slzách klečel na zemi a prosil Boha a´t s tím něco udělá, tak se dál žít nedá?.asi vás to moc nepřekvapí,že to byl bratrův poslední dusivý záchvat. Nakonec zemřel na úplně něco jiného a o několik let později. To je jedna stránka věci ? Bůh může uzdravit Další věc je ta, že někdy strašná nemoc je jediný způsob, jakým se Bůh může domluvit s člověkem. . Na druhé straně mi připadá velice nesmyslné, pokud je člověk v úplně beznadějném stavu, zkolabují mu orgány, zastaví se mu srdce, aby ho lékaři uměle oživovali a poté udržovali na živu. Samozřejmě, že vše je zneužitelné, ale být jenom ?živá mrtvola? je šílené. A pokud Bůh dopustil umřít, tak to asi má tak být. Renáta T

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 14.03.2006, 08:39:32

O užitečnosti aneb Lilie polní Články - Všeobecnejšie / 14.01.2006 / 306× prečítané REIMER GRONEMEYER O užitečnosti aneb Lilie polní Víc než milion Němců je na nejlepší cestě přijít o rozum, pokud už se tak nestalo. Jsou dementní. Jejich počet stoupá. V Evropě je jich dnes celkem třináct milionů a v roce 2050 se dá počítat s dvaceti osmi miliony pomatených Evropanů. To je asi dvakrát víc, než je obyvatel Švýcarska. Péče o tyto lidi je extrémně drahá a už dnes stojí mnoho miliard ročně. Experti z řad lékařů říkají, že nemocní v pokročilém stadiu jsou lidé, kteří už ztratili osobnost. Balí se tedy do plen a uměle vyživuje jen jakási lidská hmota? Proč to vlastně děláme? Co nám brání tyto zcela neužitečné bytosti - samozřejmě jemně a ohleduplně - vypojit? V Nizozemsku už tímhle směrem vykročili. Dementní pacienty tam lze zabít i bez jejich souhlasu. Pokud by se nizozemská praxe vžila v celé Evropě, lékaři by ročně zabili 250 000 lidí, z toho 60 000 bez jejich souhlasu. Tak to nedávno vypočítal norský lékař Stein Husebo. Čím větší je v Evropě tlak na to, aby se každý jednotlivec považoval za samostatnou hospodářskou jednotku, tím obtížnější bude ospravedlnit finančně náročnou existenci milionů zbankrotovaných jednočlenných akciových společností, které zahlcují léčebny, nemocniční lůžka nebo ruinují své rodiny. Člověk fungující na principu firmy, se musí zavřít, jakmile přestane fungovat. ?Člověk se redukuje na produkt, a tím se od základu mění poměr člověka k sobě samému. Nepovažuje se už za dar přírody nebo dílo boží, ale za svůj vlastní produkt. Člověk sestoupil ke zdroji moci, ke zdroji své vlastní existence. Pokušení... pohlížet na člověka jako na odpad a jako takový ho odstraňovat, není fantazmagorie antipokrokových moralistů,? tak to formuloval Joseph Ratzinger v rozhovoru s Jürgenem Habermasem. (Tento nesmírně aktuální rozhovor je dnes k dispozici i v knižní podobě pod názvem ?Dialektika sekularizace?.) Co nám dnes vlastně brání prohlásit lidi, kteří přestali přinášet užitek, za odpad a odstranit je? Existují nějaké všeobecně přijatelné důvody? Z důsledně křesťanského, katolického pohledu, jaký reprezentuje Ratzinger, je odpověď jasná: Neexistují! Člověka nelze odstranit za žádných okolností. Argumentace opírající se o lidská práva nemůže zcela ignorovat hledisko užitečnosti. Pokud bude člověk definován jako pouhá lidská hmota, tak už nespadá pod ochranu lidských práv. Jürgen Habermas nastoluje ve zmíněném rozhovoru s Josephem Ratzingerem otázku, zda je demokratický právní stát schopen obnovit normativní předpoklady své existence z vlastních zdrojů. Pro demokratický právní stát, v němž se už dávno zahnízdily nadnárodní koncerny a existuje reálné nebezpečí, že ho vytunelují zevnitř, nebude snadné aktivovat takové morální síly, které nebudou kompatibilní se snahou o co největší profit. V oficiálním jazyce politiků vytlačily morálně neutrální pojmy, jako je modernizace, flexibilizace, urychlení, pojmy rovnost, svoboda, spravedlnost, které mají etický náboj. A proto nelze jen tak odbýt domněnku, že kulturní konsenzus, který dnes ještě neumožňuje odstranění ?neužitečného lidského materiálu?, čerpá především ze zbytků židovsko-křesťanské morálky. Tyto zbytky však napájí stále slaběji tryskající pramínek etiky. Ze všech průzkumů veřejného mínění, z nichž vyplývá, že většina obyvatel Evropy by okamžitě souhlasila se zákonem o eutanazii, lze vyčíst, že tento pramínek skutečně vysychá. Reakcí na skutečnost, že v sekulárním státě vysychají zdroje tradiční morálky, může být vzdorovitá replika čerpající z velmi rozšířeného mínění, kterou kdysi formuloval například Jan Philipp Reemtsma: Sekularita je možnost vybrat si podle svého z nabídek smyslu života. Jako bychom chodili nakupovat do krámů, kde takové zboží nabízejí: Tady si vezmu z regálu trochu dalajlámy, támhle si zase dám do nákupního košíku nějakou tu esoteriku - a nakonec si nechám na rameno vytetovat jin a jang. A jak oponovat, pokud si někdo z takové nabídky různých smyslů života vybere následující: Pro dementní lidi se zavede bodový systém - kdo překročí určitou hranici, nemá osobnost, a proto taky nárok na lidská práva a tak dál... Morálka společnosti není otázkou mínění většiny. Morálka není jen množina morálních stanovisek, jak to kdysi formuloval Emil Durkheim. Takové chápání směřuje k čiré etice užitečnosti. Jak ty mně, tak já tobě. Nebo Nedělej druhému to, co nechceš, aby někdo dělal tobě. Člověk by si mohl myslet, že taková morálka by mohla zabránit tomu, aby lidé postižení demencí byli chápáni jako odpad. Ztráta rozumu přece hrozí každému. Budeme tedy radši zacházet s postiženými dobře, protože člověk nikdy neví, kdy ho to postihne také. Je nabíledni, jak je taková etika opírající se o užitečnost křehká a falešná. Není to vůbec etika, ale vypočítavost, která nás může kdykoliv strhnout do propasti. Všeobecně akceptovaná etika užitečnosti ústí nakonec ve společensky akceptované vypojení sebe sama - nutnost, aby každý pochopil, kdy už je zbytečný. Jedinec, který se stal hospodářskou jednotkou, sám vytáhne zástrčku ze zdi, jakmile si uvědomí svou neužitečnost. Přeháním? Výzkumy ukazují, že nejvýznamnější věta, kterou říkají obyvatelé pečovatelských zařízení, zní: Hlavně nechci být nikomu na obtíž. Skrytý společenský imperativ se prosazuje v mysli jednotlivců, a to je vede k tomu, aby sami sebe zavrhli dřív, než to udělá společnost. Evropa, domnívající se, že je nutné neochvějně přísahat na globalizaci, spěje k budoucnosti, kdy si bude nucená posvítit na ty, kteří vzbudí podezření, že jsou neužiteční. Na nezaměstnané, nemocné, postižené, přebytečné. A takoví lidé jsou ohrožení, hrozí jim ten či onen druh exkluze - vyloučení ze společnosti. Copak se už Evropa vzdala projektu humanizace společnosti? Máme ?dobře nastavené parametry?, jak se tomu hloupě a militantně v poslední době říká, jen proto, že podporujeme užitečné a degradujeme neužitečné? V logice celosvětově tržního myšlení to zní takto: Z koho nic nekouká, toho odstavíme. A tak může být v blízké či vzdálenější budoucnosti člověkem skutečně jen ten, kdo se postaví na stranu neužitečných. Jedinečná šance Evropy, jež se právě promrhává, spočívá v odvaze takového projektu budoucnosti, který naváže na tradice, nevzdá se myšlenky humanizace, i když tím bude riskovat ekonomickou újmu. Postoj Františka z Assisi je jako jediný správný: František stojí na tržišti se svým otcem, strhne si oděv z těla a hodí ho otci pod nohy, aby byl nahý jako chudí a neužiteční. Ale možná je třeba jít ještě o krok dál a nepřenechávat pojem užitečnosti těm, kteří ho zneužívají jako nástroj společenskopolitického pořádku. Jako by užitečnost odjakživa patřila jen osobám posedlým ekonomikou. Antičtí myslitelé naopak dobře věděli, že mravnost a užitečnost jsou identické, i když je tato identita vždy prekérní záležitostí. (Sokrates považuje za důležité, abychom chápali, že všechny představy o užitečnosti mohou být mylné.) Augustin jde ještě dál a klade rovnítko mezi užitečné a to, co nazývá božím úmyslem (providentia). Tím bychom se mohli inspirovat. Tvrdíme, že užitečná je krása, užitečné je dobro. A tudíž byl užitečný i Diogenes, který ležel v sudu a umožnil nám dívat se na slunce. Užitečné je to, co nefunguje, co není dokonalé, co nevodí elektřinu, protože to nás může donutit k zamyšlení. Užitečné jsou překážky, užitečná je nepřizpůsobivost, protože brzdí zběsilý úprk doby. Každý bezdomovec přispívá víc ke kráse světa, než to kdy dokáže předseda představenstva nějaké banky. Lidé postižení demencí nám tajemným způsobem nastavují zrcadlo. Ztrácejí rozum, i když jsme mozek povýšili na měřítko života a identity. Ztrácejí sebekontrolu, ačkoliv je pro nás individualita tím nejdůležitějším. Jsou závislí, i když nezávislost je příkazem doby. To nemůže být náhoda. Tito lidé karikují zneužívání užitečnosti v celé společnosti. Měli bychom se k nim připojit. Nebo aspoň volejme na ty, kteří chtějí všude racionalizovat, optimalizovat a sanovat: ?My jsme odpad!? Z němčiny přeložila Jana Zoubková Prevzaté z časopisu KAFKA - časopis pro střední Evropu 16/2005

Vložit komentář