01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

Otázka uzdravení

Bohuslav Wojnar

05.01.2007

Otázka uzdravení. V roce 1997 jsem dostal otázku na slovo o uzdravení z Izajáše 53:5. Jelikož se v dnešní době hodně o otázce uzdravení diskutuje, myslím, že bude vhodné, když tento článek – odpověď na otázku – zde vložím. Zároveň se omlouvám za jistou zastaralost obou článků. Přál bych si mít víc času a napsat čerstvý článek, ale to možná někdy jindy.

* Otázka: Izajáš 53,5 "Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni."

Četl jsem kdysi na téma tohoto verše některá vysvětlení, která poukazovala na kontext, a proto zdůrazňovala duchovní význam onoho uzdravení. Bylo to ještě i doloženo poukázáním na další místa, která mluví o uzdravení, jako o duchovním vysvobození z hříchu. Celkem se mi tento pohled kdysi zamlouval, protože opak se mi zdal nefungovat tak, jak by tento verš naznačoval, tzn. že by všichni spasení lidé byli automaticky osvobození i ze všech nemocí. Nejvíc mně v tomto chápání utvrdil novozákonní citát tohoto místa v 1. Petrově 2:24–25 "On ,na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 25 'Jeho rány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce', ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší." Zde se jednoznačně mluví o uzdravení duchovním od hříchu. Tato "teologická idylka" mi trvala do okamžiku, když jsem znovu četl Matoušovo evangelium a narazil na 8. kapitolu 16–17: "Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, 17 aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: 'On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.'" Ukázalo mně to dvě věci. Za prvé – jak je důležité brát v úvahu všechna místa, která k dané věci mají co říci, protože Bible je vždy vysvětlená nejlépe zase Bibli; za druhé, že stejné místo z Písma může mít i více úrovní významu a věcí, kterých se týká. Jak tedy chápat toto slovo?

Problém nemocí je úzce propleten s otázkou hříchu a smrti. Je to prostě součást důsledku pádu člověka. Zatímco lékařská věda zkoumá fyziologické a psychosomatické příčiny nemocí, Bible nám zjevuje duchovní příčiny, které jsou základem pro existenci nemocí. Je to hřích a satan. Boží zaopatření v díle vykoupení a smíření jsou stejně rozsáhlé, jak rozsáhlé byly důsledky pádu člověka. Pro hřích má Bůh odpuštění, pro smrt má vzkříšení a věčný život, pro nemoc Bůh zajišťuje uzdravení, pro démonskou svázanost vysvobození. Vidíme to jasně na pozemské službě Pána Ježíše. "Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. 24 Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je." (Matouš 4:23–24) Boží smírčí oběť je postačující pro celého člověka. Jeho ducha (vnitřního člověka), duši (intelektuální a emocionální život) i tělo. Hřích a nemoci jsou satanská dvojčata ke zničení člověka, na které Bůh odpovídá svou dvousečnou zbraní: odpuštěním a uzdravením (srov. Žalm 103:3, Jakub 5:14–16).

Naskýtá se otázka: Proč tedy nefunguje automatické spojení mezi přijetím spasení a uzdravení? Jak to, že křesťané stále ještě churaví? Nemají potom pravdu ti, kteří tvrdí, že existuje tzv, Božské zdraví, které patří každému Božímu dítěti a nemoc je jen satanská lež, kterou je třeba odmítnout. Jiní tvrdí, že každý křesťan, který je nemocný, jen dokazuje svou nevíru a proto nechodí ve vítězství! Je to typický zkratkovitý způsob vysvětlování rozmanité a členité, avšak nádherné Boží pravdy. Je nutné zde říci, že skutečně v mnoha případech nemocný nemůže přijmout Boží dar uzdravení zejména z níže vyjmenovaných důvodů: nevyznaný hřích (Jk 5:16), démonská svázanost a oprese (Lk 13:11–13), strach a dělání si starosti (Př 3:5–8; F 4:6–8), aktivní nevíra vyplývající z předsudků a minulých zklamání (Mk 6:3–6; 9:19, 23–24), jiní lidé (Mk 10:48), nebiblické učení (Mk 3:1–5; 7:13), nepřipravenost starších církve se modlit modlitbu víry – i celé církve hledat projevů moci Boží tak, jak to Bůh naplánoval, dále třeba soběstředné chování křesťanů (1K 11:29–30), atd. Ne vždy je však za neuzdravením jeden z těchto, nebo podobných, důvodů. Podívejme se na jeden velmi často opomíjený aspekt těmi, kteří si libují ve zkratkovitých, šablonovitých vysvětleních.

Stejně tak, jako naše spasení má rovinu minulou (byli jsme spaseni Ježíšovou obětí na kříži), přítomnou (...s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Filipským 2:12); a rovinu budoucí ( "Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili." Římanům 13:11; " a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase." 1.Petrova 1:5).

Přesně stejné to je i s naším uzdravením. Má rovinu minulou (Jeho ránami jsme uzdravení); rovinu přítomnou (...modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne... Jakub 5:15); ale má i rovinu budoucí, což někdy uniká pozornosti věřících, dychtících po prožívání Božího uzdravení. I do této věci je dobré vpustit světlo všech aspektů Božího zjevení. Přečtěme si pozorně Římanům 8:18–28 "Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. 19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. 20 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, 21 že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. 22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. 23 A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. 24 Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 25 Ale doufáme–li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. 26 Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkaním. 27 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. 28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí."

Všimněme si, že se tam mluví o "utrpení nynějšího času", "budoucí slávě", o "vyhlížení a čekání", "sténání a pracování k porodu", o "spasení v naději, kterou ještě není fyzicky vidět", o "trpělivém očekávání", o "naší slabosti", o "přimlouvání se podle vůle Boží", a také o tom, že "vše (tzn. i to negativní co prožíváme) napomáhá k dobrému". Tato slova nelze jinak chápat, než tak, že je rozdíl mezi uzdravením jako součásti "daru Ducha", který je nyní oním "příslibem (ř. aparché = prvotinou) darů Božích", a plností žně slávy Boží v onen den "vykoupení našeho těla"! Nesmíme zapomenout, že to nejlepší máme ještě stále před sebou. Každý záblesk Boží slávy, každé uzdravení, proroctví, slovo moudrostí, slovo poznání, finanční požehnání atd. je jen předchutí a vůní (prvotinou, která zvěstuje příchod plností žně) onoho slavného věku, který je ještě před námi! Teprve tehdy beze zbytku zmizí všechny nemoci, utrpení, finanční nouze, částečné poznání i omezená moudrost, vidění jen jako skrze zrcadlo, postupné vítězství žít svatým životem; teprve tehdy, když "pomíjitelné" bude oblečeno "nepomíjitelností" a "smrtelnost" "nesmrtelností" (1.Korintským 15:50–55), pak se projeví celá plnost zaopatření díla vykoupení, které Ježíš dobyl na kříži. Do té doby i my "ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla", a těšíme se a chválíme Boha za každý dotek Jeho moci, za každé prorocké oslovení, za každý uzdravující zásah. Proto se modlíme za vedení Ducha, který jediný nám může pomoci se "přimlouvat za svaté podle vůle Boží".

Bohuslav Wojnar

Komentáře

Vložit komentář