01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

Jak chápat půst?

Bohuslav Wojnar

06.01.2007

Palčivé otázky

Rubrika "Palčivé otázky" je zde pro tebe, kterého trápí nezodpovězené otazníky. Formou Sborového listu se můžeš zeptat. Odpovědi budou zodpovězeny staršími tohoto sboru, nebo kýmkoliv, komu bude otázka adresována. Otázky můžeš vhodit do košíku při sbírce, nebo s desátkami. (Redakce si vyhrazuje právo rozhodovat o zařazení dotazu.)

Jak chápat půst?

Jak chápat půst? Kdy se postit? Proč se postit? Jak se postit? Prosím pastora o odpověď.
Radka Kelerová

Pouhý fakt, že já odpovídám na tuhle otázku neznamená, že si neuvědomuji, že jsou jistě mnohem zkušenější a povolanější lidé ve sboru na otázku půstu. Je to totiž věc, kterou člověk nemá napsanou na čele, a ani podle toho, zda je někdo sebevíc štíhlý nebo naopak otylý, se nedá usoudit, zda se postí pravidelně nebo vůbec. Ze své zkušenosti totiž vím, že i po víc, než týdenním půstu se obvykle během týdne vrátím do původní váhy.

Myslím, že půst je jednou z velmi zanedbávaných věcí, které nám Bible radí, abychom dělali. Křesťané Rané církve prvních století se pravidelně postili, většinou jednou až dvakrát týdně. Tuto praxi asi převzali od svých židovských bratří a sester. I když jediný biblicky ustanoven den půstu pro židy byl Den smíření, farizeové a mnozí další židé, se pravidelně postili každé pondělí a čtvrtek, což prvotní církev asi převzala, ale později změnila na středu a pátek, aby se odlišila od judaistů. Den, kdy se většinou nepostili, byla neděle, protože tu chápali jako den chvál a radosti z důvodu Ježíšova vzkříšení. Později se v dějinách projevil odklon od půstu, jako spontánního projevu spojeného s modlitbou, a Západní církev začala přidávat do svého kalendáře různé postní dny, které se staly pro lidi pouhým náboženským obřadem, a byly chápany zákonicky, jako nutnost pro doplnění svých skutků pro spasení. Na pravost motivů se nehledělo. Toto vedlo reformátory k značnému odklonu od oficiálních půstů katolické církve a k posléze k celkovému podcenění hodnoty pravého biblického půstu, který je svobodným, spontánním projevem intensivní modlitby a hledání Boha.

Nyní k výše Bibli uvedeným otázkám:

Jak chápat půst?

Půst je v velmi jasně a jednoznačně spojen s modlitbou, obzvlášť přímluvnou. Půst je vlastně ukázán jako zintensivněná modlitba. Definice původního biblického (řeckého) slova půst je: "Záměrné, úplné nebo částečné, odepření jídla a/nebo pití z duchovních důvodů." Je to forma poddání se Bohu, a zároveň signál našemu tělu, že nad námi nemá vládu a nemůže si dělat, co chce. Člověk je duch, duše a tělo. V tomto pořadí má být také i hierarchie lidské bytosti. Tělo ovšem má tendenci si uzurpovat prvenství. Tělesné potřeby, touhy a žádostí, nebo naopak apatie, línost, slabost a přepracovanost, člověkem dokážou pěkně vláčet. Půstem dáváme svému tělu signál, kde je jeho místo. Říkáme tím, že nám jsou duchovní záležitostí důležitější, než tělesné. Pastor David Shearman kdysi řekl, že dnešní křesťané by chtěli přikazovat horám, stromům a všem démonům v pekle, a přitom nejsou schopni přikázat ani svému tělu, aby se postilo. Je to smutné, ale velmi to vystihuje dnešní situaci v křesťanství. Když chceš být úspěšný v používání autority křesťana v duchovních podnebeských oblastech – začni se svým tělem. Přikaž mu třeba týdenní půst a pak pokračuj s duchovními věcmi. Vždy je nejdřív věrnost v přirozených věcech – pak v duchovních. David byl nejdříve pastýřem ovcí – pak teprve králem na Sijóně.

Kdy se postit? Proč se postit?

V Bibli můžeme najít několik situací, které vedly Boží lid k půstu, což bude dobrým vodítkem i pro nás v hledání odpovědi na otázky kdy a proč se postit: Ustanovení starších a pověření apoštolů k určité službě (Sk. 13:3, 14:23); přímluvy za Boží lid (2.Moj. 24:18, Ezd. 10:6, Neh. 1:4, Dan. 9:3–4, atd.); zkroušení a pokořování se před Bohem (Žalm 35:13, 69:11, 1.Král. 21:27–29, Ezd. 8:21); hledání Boha a jeho cest (Soud. 20:26–28, 2.Par. 20:3, Ezd. 8:23); pokání a vyznávání hříchů (1.Sam. 7:6, 1.Král. 21:27–29, Ezd. 10:6, Neh. 1:4–7, 9:1–3 atd., Dan. 9:3–5, Jon. 3:5 atd.); hledání uzdravení (1.Sam. 1:5–11, 18–20, 2.Sam. 12:15–16, 22–23, Sk. 9:9, 17–19); prosba Boha o pozdržení Jeho soudu (5.Moj. 9:18–19, 25–26, Jon. 3:5–9 atd.); hledání Božího oslovení (Iz. 58:9); duchovní boj a služba vysvobozování (Iz. 58:6, Mar. 9:29, Mat. 17:21); hledání Boží ochrany v čase smrtelného nebezpečí pro sebe i pro ostatní (Ezd. 8:21–23, Est. 4:3, 13–16) a podobně. Je však nutno podotknout, že i když je půst důležitou součástí křesťanova modlitebního života, nesmí být chápan, jako prostředek k dosažení čehokoliv od Boha, jako nějaký "donucovák" na Boha. Bůh se nedá manipulovat. On zůstane suverénem i když bychom se "upostili" k smrti. Když se David modlil a postil za své dítě (2.Sam. 12:15–16, 22–23), Bůh neudělal to, co si David přál, on to však v pokoji přijal. Nemůžeme čekat, že když jsme hledali v půstu třeba oslovení od Boha, každé slovo, které pak dostaneme, je automaticky od Boha. První osobou, která k Ježíši přišla po 40 dnech půstu, byl satan. Duchovní rozlišování musí proto u nás fungovat i po sebevíc dlouhém půstu, jako i u všech ostatních duchovních zážitků a situací.

Jak se postit?

Z Bible i z vlastní zkušenosti mohu říci, že existuje několik účinných způsobů půstu. Existuje spontánní jednorázový půst různé délky (v Bibli od jednoho dne až do 40 dnů, v mém případě od jednoho dne do 9 dnů). Pak jsou období, kdy jsme vedeni Pánem k pravidelnému půstu, u mě zpravidla jednou týdně, po dobu pár týdnů až měsíců, v mém případě to je vždy jako součást přímluvné modlitby, což je soudím i v souladu s Bibli. Delší jednorázový půst jsem prožíval většinou v situacích ohrožení sebe, nebo někoho jiného, hledání Boha v klíčových okamžicích rozhodování, v pokání a krizových situacích apod. Existuje půst plný, což je zdržení se jakéhokoliv jídla, a někdy dokonce i pití; a půst částečný, zdržení se jednoho konkrétního jídla nebo nápoje. Dále rozlišujeme mezi půstem jednotlivce a půstem Těla Kristova, církve.

Někdy jsem tázán lidmi, kteří mají zdravotní potíže, zda se mají postit. Myslím, že postit se může téměř každý, pokud vezmeme v úvahu, že půstem může být i např. zdržení se od jednoho jídla a věnování tohoto času modlitbě. Je to něco jako s penězi. Bůh hledí na srdce. Objektivní délka, kterou se můžeme postit, stejně jako množství peněz, které můžeme dát, je velmi subjektivní. Co pro člověka je zanedbáni hodné, pro Boha může být velmi významné, naopak co pro člověka je impozantní a obrovské, pro Boha nemusí mít vůbec žáden význam. Viz vdova a dva penízky. Obecně řečeno je pro zdravého člověka několikadenní půst zdravotně nezávadný a naopak prospěšný. Delší půst (jeden až několik týdnů) by měl být ovšem započat pouze po důkladné přípravě a po poradě s některým zkušenějším bratrem či sestrou. Delší půst má u většiny lidí tři fáze: první fáze (u mě asi 3 dny), kdy pociťujeme hlad, někdy závratě, slabost. Potom následuje druhá fáze, fáze "klidu a vyrovnání", kdy náš organismus přešel na "úsporný" režim a vesele spotřebovává zásoby, kterých většina z nás má dostatek. Tato fáze je silně individuální, lékaři tvrdí, že může trvat od 14–ti do – u nejsilnějších a zdravých jedinců – až 40–ti dnů. Na konci této fáze se dostaví silný pocit hladu, což je signál, že organizmus spotřeboval zásoby a začíná spotřebovávat sebe sama, což je zdravotně riskantní. Toto je okamžik, kdy bychom měli s půstem okamžitě přestat a přejít do fáze postupného přechodu na normální stravu. Toto byl asi i okamžik, kdy Ježíš ukončil svůj půst. Věřím, že se nikdo bez důkladné přípravy a hledání praktické, třeba i lékařské rady, k takovémuto půstu neodhodlá, protože to může být i nebezpečné. Pro mě je ze zdravotních důvodu vždy mnohem složitější půst správně ukončit, než jej začít. Proto doporučuji opatrnost a postupné získávání zkušeností. Nezačínejme s měsíčním půstem, pokud jsme se zatím nejdéle postili tehdy, když nám manželka neuvařila oběd, a tak jsme to zdárně přečkali do večeře.

Závěrem

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že půst má být důležitou součástí naší křesťanské zkušenosti, avšak sám v sobě nemá žáden duchovní význam, pokud není držen ze správných motivů, a pokud není spojen s modlitbou a správnými postoji a skutky podle Boží vůle. K tomu je nám velikou výzvou 58. kapitola Izajáše. Dále bychom měli pamatovat na diskrétnost půstu. Je pohanské a světské veřejně zviditelňovat a zdůrazňovat své pokořování se v půstu před Bohem. Postíme se Bohu a ne lidem, proto dbejme, aby si toho všimnul Bůh, a ne lidé (viz Izajáš 58. kapitola, Mat. 6:16–18).

Komentáře

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 22.02.2007, 09:03:46

Děkuji za velice poučný příspěvek na téma půstu. Právě několik poslydních týdnů jsem velmi intenzívně přemýšlel ohledně půstu a jeho místě v životě křesťana. Myslím, že tento článek pomůže uvědomit si podstatu a smysl půstu. Oleš

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 10.04.2007, 11:53:42

Zajímavé a poučné, hlavně o tom dlouhodobém půstu. Děkuji.

Vložit komentář