01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

Vánoce - svátek pohanský nebo křesťanský?

Bohuslav Wojnar

19.12.2005

Vánoce - svátek pohanský nebo křesťanský?

Zdroj: stock.xchng

Jak chápat Vánoce? Jsou to skutečné Ježíšovy narozeniny? Pokud ne, máme je vůbec oslavovat? Jak chápat různé vánoční zvyky? Je duchovně prospěšné, nebo naopak škodlivé je dodržovat?

Už otázka napovídá, že se slavením Vánoc to u opravdového křesťana je tak trochu problematická věc. Je navýsost podezřelé, že svět kolem nás, který přeci ukřižoval našeho Pána, je slaví zdánlivě důkladněji a vynakládá na to často víc peněz, než skuteční křesťané. Kdysi jsem této otázce věnoval určité úsilí a snažil se zjistit, proč jsou různé zvyky a proč jsou zrovna Vánoce, čili Ježíšovy narozeniny, 25. prosince. Závěry, ke kterým jsem se dopracoval mně tehdy nepotěšily. Zjistil jsem, jak jistě mnozí z vás, že většina zvyků a tradic pochází z předkřesťanského řecko-římského pohanství a mnohé také ze zvyků starých Slovanů, Germánců a Baltů a byly pouze pokřesťanštěné. Staré pohanské symboly dostaly nové křesťanské významy. Samozřejmě jsem už jako malé dítě věděl, že Vánoce nejsou skutečným datem Kristova narození, že je to datum symbolické. Ví se vůbec, kdy se Ježíš narodil? Klemens Alexandrijský počátkem 2. století píše, že někteří uvádějí 20. duben, jiní 20. květen jako den Ježíšova narození. Epiphanius naopak uvádí, že v Egyptě se věřilo, že se Ježíš narodil 6. ledna. Myslím, že to není možné přesně zjistit.

Pokusím se nyní odpovědět na výše položenou otázku, nebo otázky a doufám, že vám nepokazím Vánoce, ale vám pomohu je slavit víc uvědoměle a bez pocitu, že podléháte nějakému pohanskému kultu nebo naopak jejich neslavením prokazujete svou neduchovnost nebo dokonce svou vyšší duchovnost.

Nejprve tedy historická fakta:

V rané době, se křesťanství postupně stávalo silnější a silnější i přes četná pronásledování římskou mocí, až za doby římského císaře Konstantina Velikého bylo Milánským ediktem v roce 313 křesťanství povoleno a dokonce povýšeno nad ostatní náboženství. Posléze pak bylo císařem Theodosiem v roce 380 dokonce povýšeno na státní náboženství. Církev se začala houfně plnit mnohými lidmi, kteří neopustili tak docela své pohanství a mnohdy vesele slavili pohanské svátky dál. Ještě v polovině 5. století papež Leo I kárá křesťany, kteří před vstupem do basiliky sv. Petra se otáčeli, aby se poklonili slunci. Kult slunce byl ostatně velmi silně zakořeněn mezi téměř všemi pohanskými národy a v Římě byl císaři i prostým lidem uctíván jako Sol Invictus (slunce neporazitelné) a jeho svátek byl kdysi císařem Aureliánem (270 - 275) stanoven na 25. prosince.

Ačkoliv o datu Velikonoc se vedl v 2. století velmi zarputilý spor mezi tehdejšími vůdci křesťanstva, o datu Vánoc se tolik nediskutovalo. Spíše se mezi křesťany dříve neslavily. Mezi pohany v Římském impériu se ovšem velmi okázale a rozpustile slavily tzv. saturnálie, svátky boha Saturna, které spadaly do období zimního slunovratu, tj. mezi 17. - 23. prosincem. Dávalo se tehdy dárky, obzvlášť voskové svíce. Dále ve stejném ročním období byly i římské svátky nového roku, tzv. Kalendae Januarie (odtud pochází naše slovo koleda a také latinský název prvního měsíce v roce, Januarius - po bohu Janusovi, který měl být ochráncem kalendáře a zvláště nového roku.) Tyto svátky měly velikou oblibu mezi lidem a církev proto čelila veliké výzvě. Tehdy se začalo mezi křesťany, podle hesla "nejlepší obrana je útok", používat datum 25. prosince jakožto datum Ježíšova narození, který, jak se tvrdilo, je v Bibli mnohokrát označován za světlo i slunce. On je ten pravý Sol Invictus, a proto se má slavit 25. prosince jeho narození a mnozí tehdejší biskupové věřili, že tímto krokem všem pevně zakořeněným pohanským svátkům pěkně "vypálí rybník". Inu, částečně se tak stalo, ale ve velké míře se tím ovšem jen posílilo už tehdy v církvi silný trend směšování pohanství s křesťanstvím. První písemná zmínka o Vánocích slavených 25. prosince je z roku 336 v jednom náboženském i veřejném kalendáři. Na Východě se ovšem dávalo přednost 6. lednu jakožto datu Ježíšova narození, ale pak byl 25. prosinec i tam přijat bez větších problémů.

Působením všech těch faktorů vzniknul zvláštní slepenec, který v období středověku, spolu s ostatními svátky, zvyky a obřady, vyvrcholil obrovským tmářstvím a pověrčivostí. Věřilo se, po vzoru pohanů, že duchy zemřelých závidí živým jejich možnost přebývání na Zemi a tak třikrát v roce se snaží vmísit do našeho života a navštěvuji naše obydlí. Byly to údajně Velikonoce, Vánoce a Svátek zemřelých. Proto se o vánocích zavěšoval nad stolem ve světnici stromeček vrcholkem dolů (teutonský zvyk) zdobil se jablky a kraslicemi a věřilo se, že se v něm duchové zemřelých zdrží a nebudou pak obtěžovat živé. Postupně se další a další zvyklosti z pohanských kultů naších předků stávaly součástí vánočních tradic. S vědomím, že jsou přítomní i zemřelí předkové, muselo se sedět a neodcházet od stolu, aby se potom nepřisedlo nějakého neviditelného hosta, nechávalo se jedno prostřené místo volné pro zemřelé otce a podobně. Téměř vše, co bylo spojeno se štědrovečerní večeři, mělo mantickou, věšteckou moc. Vždy se muselo sedět v sudém počtu, jinak by někdo do roka zemřel. Když někomu upadla lžíce, nesmělo se ji zvednout, pokud někdo povstal a uviděl na zdi svůj stín, znamenalo to jeho brzkou smrt. Dokonce seno pod ubrusem, i když mělo připomínat Betlémskou tichou noc, sloužilo k poznávání délky života. Děvčata po večeři šly s dřevěnou lžíci poslouchat, z které strany štěká pes, protože to byl směr, odkud přijde ženich. Krájení jablek, louskání ořechů, poslouchání zvířat ve stáji, hledění do vody, sledování dýmu ze zhaslé svíce a mnoho dalších věcí, byly s pověrčivým napětím sledovány a vyvolávaly buď radost, nebo zoufalství těchto držených ve tmě pověry křesťanů.

Mohl bych dále pokračovat, ale myslím, že to stačí. Když jsem tohle všechno u studia církevních dějin postupně zjišťoval, odebralo mi to chuť slavit Vánoce. Pak jsem ovšem zjistil, že různé sekty, včetně svědků brooklynské Strážní věže, jsou mnohem lepšími odborníky na vyhledávání různých zádrhelů na svátcích a křesťanských tradicích a nepřináší to žádnou slávu tomu, kdo má být centrem všeho, co činíme, tj. Pánu Ježíši Kristu. Najednou jsem si uvědomil, jaký postoj je ten nejvhodnější. Z jedné strany nezduchovňovat tyto svátky tak, že bychom si pomalu mysleli, že urážíme Pána, když je řádně kaprem, koledami, stromečkem, dárky, salátem, rybí polévkou (slyším vaše brrrr?) neoslavíme.

Z druhé strany místo komplikovaného vysvětlování lidem kolem nás, že Vánoce neslavíme, protože jsou to pozůstatky svátků saturnálií a kultu Sol Invictus vmíšených do pravé křesťanské víry atd. (už vidím, jak vás lidé až dosud ve vašem vysvětlování poslouchají) využijme tuto nádhernou příležitost k tomu, abychom všem, komu jen můžeme, představili toho, kdo je oním Sluncem spravedlnosti (Malachiáš 3:20) a snažili se lidi přimět k tomu, aby se zamysleli nad tím, o kom se zpívá ve všech koledách a čí narozeniny se to vlastně slaví. Vždyť když Pavlovi dobře posloužilo použít na Areopagu citát z pohanského básníka a použití paralely s uctíváním neznámého boha (Skutky 17:23-31) - proč bychom dnešnímu evropskému zmatenému postmodernímu skeptikovi neukázali na to, že Vánoce může prožít tak, že se skutečně setká s tím, jehož narození všichni už od nepaměti oslavují. Toto byl i přístup reformátorů. Pro Martina Luthera nebyl stromeček pohanským symbolem, ale symbolem toho, že Světlo světa na svět přišlo. Pro reformované křesťany se Vánoce opět staly prostou příležitostí vyjádřit svou lásku k Pánu a štědrovečerní večeře byla oproštěná od magických a věšteckých prvků. Stala se příležitostí lámat spolu chléb, být spolu před Pánem se svou rodinou, prázdný talíř byl pro ně spíše připomenutím, že může přijít i někdo nečekaný a má být vítán a má místo u stolu. Čistému vše je čisté a pro Pavla bylo dokonce maso obětované modlám v pohanských chrámech jen pouhým pokrmem pro jeho tělo, za který děkoval Bohu.

Jen o jedno vás v této předvánoční době před Pánem prosím. Zdržte se všeho, co má jakoukoliv spojitost s věštěním, pověrou a magii. Nemluvím teď o tradičním kapru či krocanu. Nemluvím o koledách. Myslím, že víte o čem mluvím. O tom celém pohanství kolem nás, ve kterém není nic z Krista. Kéž naše štědrovečerní večeře je oslavou Krista, společenstvím rodiny i blízkých před Pánem, kéž Vánoce budou pro nás něčím jiným než shonem a nákupním třeštěním. Co kdybychom třeba koupili méně dárků a povzbudili naše děti k tomu, aby ušetřenými penězi pomohly některým dětem, které neměly to štěstí mít normální rodinu? Ať každá sváteční návštěva z nás udělá vroucnější křesťany, každá vánoční párty kéž je svědectvím o živém Kristu a vánoční shromáždění ve sboru příležitostí pozvat i ty, o kterých víme, že ve sboru ještě nikdy nebyli. O Vánocích to jde někdy mnohem jednodušeji.

Na otázku v titulu tohoto článku: "Vánoce - svátek pohanský nebo křesťanský?" odpovím následovně: "záleží, kdo jej světí. Pro křesťana je to navýsost svátek křesťanský a pro pohana - i když by si nohy i ruce urazil při tom všem vánočním shonu a dodržování všech tradic, i když by se nadosmrti zadlužil nákladností všech dárků, běhal do kostela na všechna shromáždění a mše, včetně té půlnoční, stromeček měl doma větší, než na Staroměstském náměstí, kapra snědl i s kostmi a ze salátu dostal žlučníkový záchvat? jeho pohanství se jen upevní, pokud se nezastaví a nepadne k nohám tomu, kdo je Pánem pánů a Králem králů, jehož příchod na tento svět si o Vánocích opět připomeneme, a nenechá se osvítit oním Sluncem spravedlnosti.

Na závěr, pokud jsem vás trochu mým vysvětlením podhoubí vánočních svátků zmátl, dovolte, že použiji slova z Pavlova listu Římským křesťanům, ve kterém, soudím, také mluví (ač nejen) o Vánocích: "Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu. Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu?" (Římanům 14:5-7)

A možná se hodí ještě jedno slovo z listu téhož apoštola Korintským křesťanům: "Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží?" (1 Korintským 10:30-32)

Přeji vám požehnané veselé vánoce.

Bohuslav Wojnar

Komentáře

Napsal/a: stacho

Vloženo: 20.12.2005, 22:54:40

...Jak všeci jásáli na náměstí a všude petardy a ohňostroje lítaly na nový rok,přáli si štěstí,zdraví a lásku.Ta pominula rázem při neobvyklých cenách v supermarketu,kde štěstí měl pouze ten kdo tam nejel,zdraví ušetřil kdo nenastartoval auto a láska v srdci zůstala, komu na takových cetkách nezáleží... ...už ať jsou velikonoce...Pane odpusť moje hříchy které Tě přikovaly na kříž...

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 25.12.2005, 21:59:31

vánoce beru jako evangelizační prostředek,že přišel na svět,ten,který se obětoval za naše hříchy,ale že nám dál nový život,po našem přijetí Krista,nevím zda Bůh,žádá oslavu JEHO narozenin,myslím,že je schválně vynechano v Písmu kdy,tehda se narodil přírozenou cestou,aby dokázal a naplnil zákon,a my máme jeho semě,jsme děti BOŽÍ v nás se rodí duchovní Kristus-vše je popsáno v Galatským.Budme v Kristu vždy on nás naplňuje DS i křtí DS.

Napsal/a: Benjamin

Vloženo: 31.12.2005, 17:39:13

Zdravíme

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 11.12.2006, 09:02:09

je to moc pěkné zamýšlení,...

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 30.05.2007, 10:20:51

Datum narození Ježíše je možno určit, i když ne na den přesně. Ale samotná Bible k tomu uvádí informace. Jde to zjistit podle délky Ježíšovy veřejné služby – ta byla 3,5 roku. Pokud zemřel 14. nissanu 33 nl, tak se musel narodit někdy na podzim, tedy začátkem října. Jiný zdroj, který tuto pravdu potvrzuje je narození Jana Křtitele, což se z evangelií dá pěkně vypočítat. Také podle Danielova proroctví o 70 týdnech let. \"V polovině týdne (tedy toho sedmdesátého) bude Mesiáš odříznut s ničím pro sebe sama\". 1 \"týden let\" trval 7 let. (počítáno od r. 455, kdy byl výnos vydán), tedy v polovině týdne zn. 3,5 roku. Tedy souhlasí s jinými pasážemi Bible. Z toho jde pěkně vypočítat, že se JK nenarodil v prosinci, ani v lednu či dubnu, ale na podzim – tedy v době, kdy pastýři mohli pást stáda venku a nocovat u nich. V Izraeli bývají deštivé, sněhové a chledné zimy. Bible se vysvětluje sama a netřeba v tom hledat složitosti! >>venca

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 06.01.2008, 13:46:46

Kdyby svědomitá matka viděla své dítě, jak vytáhlo bonbón ze stoky plné splašků, trvala by na tom, aby jej okamžitě zahodilo. Už pomyšlení, že by jej dítě jedlo ? nebo že by se ho jen dotklo ? ji odpuzuje. Vánoce sice mnoha lidem chutnají sladce, ale jejich původ je nechutný. Ježíšův náhled se shoduje s cítěním proroka Izajáše, který nabádal věřící své doby: ?Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se ničeho nečistého.? ? Izajáš 52:11. Proto dnes křesťané vánoce neslaví. I když se jejich postoj může zdát ostatním podivný, nahlížejí na tradice stejně jako Ježíš. Když byl dotázán ?Proč tvoji učedníci přestupují ústní podání mužů dřívějších časů??, odpověděl: ?Proč také vy přestupujete Boží přikázání kvůli svému ústnímu podání?? A pak dodal: ?Tak jste učinili Boží slovo neplatným kvůli svému ústnímu podání.? ? Matouš 15:2, 3, 6. Praví křesťané dnes dávají najevo svou jednotu s Ježíšem tím, že mají ?způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný?, tedy nenarušený lidskými pohanskými tradicemi. ? Jakub 1:27.

Napsal/a: superstar

Vloženo: 14.04.2009, 15:41:49

no nejak stare stranky nemyslite

Napsal/a: Nepřihlašeny uživatel

Vloženo: 28.11.2013, 07:18:48

Vánoce říkají, že si musíme o saturnáliích dávat dárky. Je to prastará věc, tehdy si posílali dary. Všimnte si, že když ve Zjevení zabili proroky, dva svědky, posílali si navzájem dary. Amen. Když dáváte dárek, očekává se, že také nějaký dostanete. Znám lidi, kteří jsou naštvaní, protože někoho obdarovali, a na oplátku nic nedostali. Když vám pošlu dárek proto, abyste mi taky poslali dárek, co to je? Je to dárek? Ne, to je rituál. Je to rituál. Z dávání se stává víc rituál než co jiného. Pokud Bible říká: Izaiáš 58:6-7 – „Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli? Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval.“  úryvek z článku: <a href=\"../../../%22http://www.patmos.cz/files/Omega_Message/200604_Co-to-jsou-vanoce.pdf/%22\">http://www.patmos.cz/files/Omega_Message/200604_Co-to-jsou-vanoce.pdf</a> 

Vložit komentář