01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

Z fóra: O odpadlictví...

Bohuslav Wojnar

18.09.2007

Z fóra: O odpadlictví...

Zdroj: stock.xchng

Dotaz:

Nepřihlášený uživatel: „Ahoj, řeším otázku odpadlictví, máte někdo nějaké zkušenosti, myslím tím, kolik lidí se vrátí k Pánu, po určitém období, když člověk žije v hříchu a ví o tom, ale okolnosti jsou takové, že téměř každý na ten hřích upozorňuje, a ten člověk (žena) toho má plné zuby, určitě je správné upozornit člověka na hřích, ale chce to hlavně moudrost od Pána, tak bych potřeboval vědět, kolik lidí se vrátilo, vlastně touto cestou hledám povzbuzení, sám věřím tomu, že i když je člověk oddálen, tak Bůh před ním neskloní hlavu a nechá ho být.jedná se o člověka, který žil téměř deset let s Pánem, ale vlivem okolností se její srdce vzdalovalo,atd až bylo tvrdé.díky, budu vděčný za každý názor,může být i osobní svědectví. Bůh vám žehne.“

Odpověď:

Bohuslav Wojnar: Ano, Bůh je plný slitování a milosti. Věrný v odpouštění a dlouho trpělivý. Jedno je však jisté. Není naivní a není slaboch. Nelze si s ním pohrávat, např. ve smyslu: "teď si Bože budu dělat své věci a pak se za tebou zastavím, a doufám, že si na mně uděláš čas..." Samozřejmě není moudré stále lidem předhazovat jejích hřích, spíše jim pomoct najít řešení, jak z toho ven a povzbudit je k odhodlání opustit hřích a jít dál. Jak říká jeden bratr: "člověku není třeba říkat jeho hřích. Každý ví o sobě dvě věci: Jak se jmenuje a co je jeho hřích". Většinou to platí. S upřímným člověkem, který nekalkuluje s hříchem ve svém životě (ale samozřejmě do něj někdy padne) Bůh jedná upřímně. Člověk, který vědomě kalkuluje s hříchem ve svém životě, protože to nezvládá, protože je to příliš silné, protože je to pro něj výhodné atd., nemá žádnou záruku, že mu Bůh poskytne milost, až si on řekne, že je čas na Boží milost. Je to velmi riskantní jednání. Boží slovo nám ukazuje možnost, že lze minout místo k pokání, že lze vypadnout z milosti, že lze Boží milost pošlapat, že lze Ducha svatého (který uděluje milost) zarmoutit, nebo dokonce rozhněvat. Proto nás Bůh vybízí: "dnes, když slyšíš jeho hlas, nezatvrzuj na něj své srdce". Nemáš záruku, že i zítra uslyšíš jeho hlas. Proto jednej s hříchem okamžitě, když zjistíš, že jsi do něj vlítnul. Hřích je prostě nebezpečná věc. Není si s ním co pohrávat. Ano, jen Bůh zná naše srdce, nakolik je vůči němu upřímné. On nám pomůže, když něco nezvládáme a voláme k němu o pomoc. Pokud ale kapitulujeme na hřích v našem životě, a začneme s ním tak nějak počítat, "sžívat se", s tím, že to pořešíme potom, až bude vhodnější situace, pak se vydáváme smrtelnému nebezpečí. Jestli Bůh něco skutečně nemá rád, je to, když mu vymezíme jen nějaký prostor ve svém životě a dáme mu najevo, že do určitých věcí nám "nemá příliš mluvit". Na takovou hru Bůh nikdy nepřistoupí.

Komentáře

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 16.09.2007, 14:43:14

víš kristus přišel pro stracené,a každý člověk který je stacený ve světě který žije v hřichu se deně přimlouvá za stracené a plače aby se děti boží se navratily k panu ježiši,věř že kristus plače a prosí za každeho člověka,aby jeho srdce bylo vedeno duchem božím,

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 29.12.2007, 18:32:47

jo, to já všechno vím a taky se trápím tím, že jsme odpadlíci, ale to prostě tak je a nikdo z lidí nám nemůže dát na náš stav odpověď, nebo nějak pomoci. To může pouze Bůh a tak čekáme na poslední soud a věříme, že On všechno ví a zná. Ví co a jak bylo, ví, že nám právě křesťané nejvíce ublížili a právě proto nemůžeme vyhledat jejich ( vaší) přítomnost. my už jim totiž nevěříme. Umějí být moc příjemní, ale taky závistiví, přehnaně \"svatí\", přitom mají pěkně za ušima. Rafinovaní, úskoční, mazaní, co člověk ani ve \"světě\" nezažije. Už chceme zapomenout, za ty roky, co nikam nechodíme už i zapomínáme na konkrétní křivdy, ale odpor, který námi cloumá je silný.Ale volání Ježiše Krista silný více a tak čekáme na den, kdy můžeme snad nějak poznat opět jeho moc a pohlazení.

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 31.01.2008, 11:26:31

Osobně mám hroznou zkušenost s církví.Takové křivdy, jaké sem zažila od svých bratří jsem nezažila ani od nevěřících. A to jsem vyrostla v nevěřící rodině v opravdu šílených poměrech. Takže velmi soucítím s lidmi, kteří podobné rozčarování z církve zažívají a nedokážou se s ním vypořádat. Ke mně Bůh po dlouhých letech trápení poslal jednu sestru, která (ač mě viděla poprvé v životě a nic o mně nevěděla) přede mnou poklekla a začala plakat a mluvit Ježíšova slova do mých ran: \"Prosím, odpusť mé církvi, co ti udělala, to jsem nikdy nechtěl, holčičko moje milovaná.\" To mě zlomilo. Setkala jsem se v tu chvíli s Božím soucitem se mnou a s Boží láskou a milostí. Také jsem pochopila, že Bůh velmi dobře viděl všechno, co se stalo a věděl o bezpráví, kterého se na mně někteří lidé ve jménu Boha dopustili. Pravdou také je, že jsem mohla odložit své obranné postoje a uvidět svůj život takový, jaký je před Bohem. Že sama hřeším každý den (bez ohledu na to, co si o sobě myslím) a křivdy od svých bratří v Kristu jsem nesla tak těžce proto, že jsem od nich měla větší očekávání než od lidí ve světě. A především jsem pochopila, že hříchem nejvíce ubližuji SAMA SOBĚ. Ještě podotýkám, že ač ti, kteří mě z hříchu obviňovali, nedokázali nic podložit Božím slovem, já jsem se opakovaně setkala s věcmi v jejich životě, které byly v přímém rozporu s Božími příkazy. My křešťané dokážeme být neuvěřitelně pokrytečtí - poukazujeme na třísku v oku bližního a trám ve svém vlastním nevidíme. Chtěla bych se zeptat, proč za těmi lidmi chodíme a mluvíme o jejich hříhu. Je to proto, že nás jejich \"omyl\" dráždí a pohoršuje nebo proto, že nám je jich líto, cítíme s jejich slabostmi a chceme jim prokázat lásku? Sama nevím, jak takovým lidem prokázat lásku Ježíše, ale vím, že tím, že jim budeme otloukat jejich hřích neustále o hlavu, je zpět do Božího království nepřivedeme. Kež nám Pán Ježíš ukáže, jak takovému člověku prokázat milosrdenství - on nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí. A jestli tohle čte někdo, kdo se potýká se svou nedůvěrou k církvi, prosím tě, hoď to za hlavu a popros Ježíše, aby uzdravil tvoje rány. Nic nestojí za to, aby ti pokřivilo obraz Krista, který se za tebe vydal k ukřižování. Lenka

Napsal/a: Tina

Vloženo: 27.09.2009, 12:53:38

Velmi se mi líbí část z posledního článku:<em> <strong>Ještě podotýkám, že ač ti, kteří mě z hříchu obviňovali, nedokázali nic podložit Božím slovem, já jsem se opakovaně setkala s věcmi v jejich životě, které byly v přímém rozporu s Božími příkazy. My křešťané dokážeme být neuvěřitelně pokrytečtí - poukazujeme na třísku v oku bližního a trám ve svém vlastním nevidíme. Chtěla bych se zeptat, proč za těmi lidmi chodíme a mluvíme o jejich hříhu. Je to proto, že nás jejich \\"omyl\\" dráždí a pohoršuje nebo proto, že nám je jich líto, cítíme s jejich slabostmi a chceme jim prokázat lásku?</strong></em> Mohu potvrdit, že takhle to v církvi funguje. Zažila jsem to ve své vlastní situaci a ještě dlouho bude trvat, než na "vedoucí", budu moci pohlížet bez hněvu a hořkosti. Opravdu mi to pokřivilo obraz Krista, ale hlavně Jeho služebníků, kteří mu mají být podobni.

Napsal/a: Jana

Vloženo: 27.11.2009, 21:19:53

chcela by som aj prispiep svojou skusenostou s "odpadlictvom". Po mojom obrateni som sa dostala do maleho zboru,kde som sa stretla s manipulaciou toho najhrubsieho zrna. Niekedy to bolo na hrane sekty,ale to som vtedy nevidela. Nechala som sa manipulovat a cele to skoncilo velkym zranenim a odchodom z cirkvi. Bola som zranena,na Boha som sa nehnevala,ale nedokazala som s nim hovorit. Nedoverovala som mu viac. V tom case som byvala sama a zacala som pit. Mala som vzdy vela priatelov medzi krestanmi,ale zrazu ako sa zomleli vsetky neprijemne veci v cirkvi ,tak sa odo mna vsetci odvratili. V cirkvi nas ucili,ze ak odideme,tak nebudeme po Bozou ochranou ale pod prekiatim.Ostala som sama v byte. S flasou. Pila som kazdy den. Navstivit ma prisla iba jedna sestra,ktorou sme vzdy opovrhovali,pretoze nebola tak "pri Panovi" ako my ostatni. Vtedy som si uvedomila ako som sudila ludi svojimi "nabozenskymi ocami". Bala sa o mna, prosila ma ,aby som prestala s alkoholom. Nevedela mi pomoct ale usilovne hladala pomoc. Raz vecer som sedela s flasou v ruke,ked v tom ma obklopila silna Bozia pritomnost a jasne som pocula hlas, aby som prestala pit. Bolo to tak silne, objala ma silna Bozia laska. Sedela som na gauci a nariekala.Na druhy den mi zavolala neznama zena,ktora sa z amna modlila a mala pre mna povzbudenie.Pocas toho ako som s nou telefonovala opat ma obklopila silna Bozia pritomnost a ja som si musela sadnut,aby som nespadla. O par dni ma pozvala do zboru,kam som s radostou sla. Pisem to len preto,lebo nie je "odpadlictvo" ako "odpadlictvo". Boh sa pozera na nase srdce. Vela krat jedna takym sposobom,ktory nema nic spolocne s tym co sme poculi z kazatelnice,alebo do coho nas chce veduci ci veduca skupinky napasovat. Boh ma svoje cesty a jednanie, ak vidis blizkeho ,ktory podla teba odchadza od Boha pros Boha o milost,aby bol pritiahnuty Jeho laskou a nechaj to na Neho. Boh svoje deti neopusti. Nase cesty su vela krat velmi odlisne od toho ako si to predstavujeme a to je dobre.

Vložit komentář