01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

Příklad víry

Marie Vaňková

01.11.2005

V době, když jsi na shromku dával tu výzvu jsem četla Souostroví Gulag od Solženicyna a prostě jsem nemohla myslet na žádné jiné svědectví, než na to co on napsal o křesťanech, i když on sám, myslím (nevím to úplně jistě), nebyl věřící.

Jejich svědectví se v té knize dost ztrácí, protože byli jen procentem těch, na kterých se Stalin vyřádil, ale mě to úplně nadchlo. Solženicyn chválil spoustu jednotlivců a nebyli to věřící lidé, ale o křesťanech se zmínil i jako o skupině takhle (o baptistech): "Pro něj bylo těžké přizpůsobit se jejich víře, ačkoli jejich víra je velmi čistá, vřelá, pomáhala jim snášet katorgu bez zakolísání a bez úhony na duši. Všichni jsou čestní, vlídní, pracovití, soucitní, oddaní Kristu. Právě proto je tak tvrdě vyhlazují. V letech 1948-1950 jen za příslušnost k baptistické obci dostávali mnozí - bylo jich mnoho set - 25 let vězení a byli posíláni do zvláštních táborů."

Podotýkám, že takhle psal o lidech, které poznal v příšerných lágrech, kde heslem vězňů bylo "Ty zemři dnes, já až zítra", neseznámil se s něma na sborovém pikniku, kde je "vlídný a soucitný" každý :o) Popisuje i člověka, který byl jako ateista vychován v dětském domově, za války skončil v německém zajateckém táboře a tam díky nějaké literatuře uvěřil v Boha a od té doby byl nepřetržitě křesťanem. Celý život v lágrech.

Popisuje nějakou křesťanku, která měla podepsat svůj vyšetřovací spis a během doby, kdy si ho chtěla prostudovat mezi nějakými úředníky, jim začala kázat a oni ji poslouchali a vyptávali se jí. A když tam najednou vešel její vyšetřovatel (a to byli "hodně" brutální lidé) a chtěl ji přerušit, tak na něho volali ať ztichne. A ona pokračovala dál v jeho přítomnosti. Vzhledem k tomu, co si člověk přečetl o vyšetřovacích metodách nebo o tom, jak málo stačilo k tomu, aby někdo skončil v lágru, šlo o zázrak, že ji vůbec někdo poslouchal. Natož, aby kvůli tomu aby to slyšel do konce, ještě seřval vyšetřovatele.

Jsou tam i další příběhy křesťanů napříč denominacemi, i mezi pravoslavnými, ale ty výše zmíněné mě nejvíc zaujaly.

Ta kniha je hrozná. Děla se tam neobyčejná zvěrstva a všichni obyvatelé SSSR i okolních zemí vůbec nemohli vědět, jestli tam neskončí. Nechci dělat nějaké odvážné závěry, ale tímpádem svému zatčení nemohli ani moc zabránit, protože nevěděli co proti tomu udělat (byli zatýkání v různých "ideových vlnách" nebo bezdůvodně) nebo tomu nevěřili, nevěděli o tom, nezajímalo je to .... Ale křesťané věděli skoro stoprocentně, že jestli zůstanou křesťany, tak tam prostě půjdou. Nadchlo mě, že o těch stovkách, tisících, možná statisících křesťanech, po kterých třeba nezůstaly ani hroby, nikdo je nezná, protože celé jejich rodiny jsou mrtvé, přesto zůstalo takové svědectví. Že žili takový život, že se o nich zmínil i známý spisovatel. Ne o všech obyvatelích lágrů mohl psát dobře, jsem ráda že o křesťanech ano.

Ty krátké odstavečky a zmínky, které semtam v té knize jsou, mě dostaly. Chtěla bych být jako oni. Nejsem si jistá, jestli se mi podařilo popsat, o co mi šlo. Navíc asi na nikoho ta kniha tak nezapůsobila, protože se tam píše opravdu o hodně lidech, statečných, hodných, obětavých a z nich jsem si ty křesťany vypíchla, ale opravdu si nevzpomínám, že by o nějaké skupině lidí řekl to, co o těch baptistech. Já byla vždycky nadšená ze svědectví lidí jako Vlasta Labajová, Bručko, David Wilkerson. Úžasní služebníci, kteří toho tolik vykonali. A u těch zajatců mě dostalo to, že nic takového nestihli, neumožnili jim to, byly to bezejmenné tisíce, a přesto žili naplněné životy. Jak museli milovat Ježíše, že se nedali zlomit vyšetřováním (čti mučením) před vykonstruovanými procesy. Jak s něma musel Bůh jednat, že to vydrželi a ještě s takovou fazónou. Určitě se tam děla spousta zázraků, ale o těch se třeba nikdy nedozvíme.

Prostě fakt bych chtěla být jako oni. :o)

Komentáře

Napsal/a: Benjamin

Vloženo: 30.11.1999, 00:00:00

Díky Majko za supr článek. Hodně mně to kázání tehdy povzbudilo ale těch "mých" hrdinů víry je tolik...že jsem nevěděl o kom bych napsal ten "domácí úkol"...ale zkusím ho ještě napsat. Doufám, že tady již brzy přibudou další články právě na toto téma:

Napsal/a: doriss

Vloženo: 24.01.2006, 14:34:26

Ahoj Majko a vsichni, co planujete cist tenhle komentar...musim rict ze to je neco, co me taky docela dostalo...cetla jsem ne Souostroví Gulag, ale Jeden den Ivana Denisoviče...a tam se Solženicyn také zmiňuje o křesťanech v podobném světle...tuhle poněkud tenčí knížku bych doporučila všem, kteří mají pocit, že by si na Souostroví Gulag netroufli...stojí to za to ... zdravím

Vložit komentář