01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

Svědectví

Míša Garaiová

08.05.2007

Svědectví

Zdroj: stock.xchng

Svědectví je převzato s našeho fóra.

Takže, pokračuji a trošku chci objasnit, proč jsem se objevila s mikrofonem. Během chval, mě Pán poslal sloužit Bobovi modlitbou. Proč to chtěl zrovna během chval? Na to mi neodpověděl. Zrovna se mi nechtělo, a chvíli jsem s Pánem bojovala. Jsou věci, které když mi Pán předloží mohu udělat později. Tentokrát to Pán chtěl hned. Podle toho, co říká Boba, to chápu tak, že jsem s tím mohla počkat, jelikož duch proroka je podřízen proroku. Taky mi to bylo divné, protože modlit jsem se za něj mohla po shromáždění. Jenomže to jsem netušila, že během modlitby za Bobu mi Pán dá pokyn, říct to, co jsem řekla. Omlouvám se Bobovi,že jsem se zřejmě nechala unést.

Víte,to svědectví o našich bratrech v Turecku přesně zapadlo do skládanky v mém osobním životě. Víš Petře nemáš tušení, čím prošla "Ta" moje příbuzná. Jmenuje se Adrianka a má 14 let. Minulý rok v létě se znovuzrodila. Těšila se do školy, až všem svým kamarádkám poví o Kristu. Netušila, jaké peklo se tím rozpoutá. Celá třída i učitelé se proti ní postavili, takovou formou,že to si nepamatuji ani z dob komunismu. Doma ji čekalo ještě větší utrpení ne jenom duševní a duchovní útlak, ale i fyzické napadání. Byl na ní vyvíjen nátlak,aby se ZŘEKLA KRISTA!! Každý den bojovala o svou víru sama s Pánem, protože měla zakázáno s námi komunikovat. Nesměla, protože byla pod neustálým dohledem. A aby toho nebylo málo, musela poslouchat neuvěřitelné bludy esoterického zaměření, aby si "uvědomila" že jsou i "jiné cesty". Ve škole ji donutili během helowinu hrát čarodějnici a uctívat démony. Byla to taková síla, že to natáčela i televize. Přesto všechno se Krista nevzdala. Dlouhých osm měsíců, na každý den. Dnes je moje sestra spasená, je to čerstvé. Ale ten tlak temnoty roste. Pán nás varuje, abychom byli bdělí. Pokud si užíváš rodiny,přeji ti to Petře, a služ tím jiným, aby byli povzbuzeni. Dostal si tento dar, buď tedy dobrým správcem. Nenech se ale ukolébat.

V Turecku začali umírat nožem, tady umíráme skrze filozofie,okultismus a nemorálnost. (křesťané)Zatím. Poslední dobou cítím velkou naléhavost toho,že nejsme v jednotě a přeme se o malé věci. Co když nám uniká to podstatné? Od malé Áji vím, že u nich ve třídě, se mezi dětmi dějí věci, o kterých sem v jejím věku neměla ani tušení. Nechci se rozepisovat o detailech, ale jestli by si někdo myslel, že přeháním, musím mu říct:je to ještě horší. Víte že tu jezdí s radostí? Cítí tady úplně jiné duchovní podnebí, netušíme co máme!! A co bychom mohli mít!!! Važme si toho a děkujme Pánu. I v prvotní církvi byly rozpory a problémy, ale copak nás Slovo neučí, abychom šli ještě dál? Skrze Pavla nás vybízí, abychom rostli. Petře rosteme? Rosteš v tom, abys mohl bez poznámek, posměšků a odmítnutí přijímat ty, které nechápeš? Rostu v tom, abych neodkládala plášť pokory a sloužila v pokoře jiným? Myslím že ani slovo od Boby ani to, které jsem předala se navzájem nevyloučilo bylo to poselství do našich vztahů. Myslím,že Pán nás chtěl a chce uzdravovat. Potřebujeme to. Otázkou pro mě zůstává, proč Pán dal pokyn Bobovi odsunout večeři na konec? Víme,že problém manželství v poslední době tíží naše srdce.Věřím,že Boba touží předkládat zdravý pokrm svým ovečkám. Byla to touha jeho srdce a nebo Pánova. Nebo měl Pán v plánu uzdravovat právě tehdy a duch proroka, v tomto případě Bobův měl být poddán proroku a pokrm měl přijít až nakonec? Pro mě je to otázka načasování, potřebujeme se naučit rozeznat načasování, které chce Duch. Tam nejde o naše ambice, potřebujeme se naučit, jak to všechno používat. Ne hádat se o to, kdo je "duchovnější" ale učit se a povzbuzovat se, abychom v tom mohli vyrůst!!!! Já toužím po duchovních věcech, a myslím,že na tom není nic špatného. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale Pán nás učí a varuje, abychom své hřivny nezakopali. Používám své přirozené hřivny co my síly stačí,a chci rozmnožovat i ty duchovní. Nechci být zbabělec, proto to chci dělat. Pán říká, že zbabělec nebude mít podíl na Božím království. Myslím,že se to netýká pouze toho, jestli zapřu Krista. Zbabělec může být i ten, kdo se bojí o své jméno, kariéru, pověst,s vé pohodlí..... Mám se bát,že udělám chybu? Raději nebudu nic říkat? Nemusíš mi věřit,že mi Pán dal k tomu pokyn, to se má rozsoudit. Ale i kdyby to bylo napůl duševní, povzbuzuj se v tom, že Pán jednal. Že nás neobchází, ale má o nás péči. Můžeme mu za to děkovat, a chtějme víc!! Mějme víc odvahy, máme starší bratry,kteří nás budou v lásce vést, modlit se, abychom rostli a sílili na duchu.Vždyť nás to učí Slovo. Můžeme ho aplikovat. Když se na to podívám,tak ve světle Božího Slova vypadáme jako malé děti. Co by nám k tomu asi Pavel řekl? Máme být horliví. Držet se LÁSKY a usilovat o duchovní DARY.....(1.kor.14.1). Petře, povzbuzuji tě, abys používal duchovní dary, protože je máš a já a my všichni je potřebujeme. Jsme přece tělo nebo ne? Je to snad jenom nějaký obraz?

Dovol, abych ti pověděla, co se mi přihodilo asi před měsícem. Tobě na povzbuzení. Každý týden jezdím v noci na květinovou burzu do Polska. Je tam maličká kavárna, kde si pokaždé dám něco na posilněnou, protože jezdím už ve dvě ráno. Pracuje tam velmi milá paní. Pokaždé ji nechám tringoš a nahlas ji poděkuji a usměju se na ni. Ani nevím,proč to vlastně dělám, ale pokaždé mám to "nutkání". V tu noc, když jsem nasedala do auta, mi Pán tuto paní připomenul. Já jsem měla plnou hlavu kvítek, takže nějaká paní mě nezajímala. Během cesty ke mě Pán promluvil že si přeje, abych s tou ženou promluvila. Úplně se mi naježily chlupy. Vůbec ji neznám!!! Co s ní budu mluvit!!!! Je tam pořád plno lidí a raději jsem tu "myšlenku" potlačila. HÓÓdně dlouho jsem nakupovala, ale pak už jsem měla takový hlad, že jsem tam šla. K mé radosti tam bylo narváno. Nakoupila jako vždycky a sedla jsem si ke stolu. Tehdy ke mě Pán promluvil úplně jasně, ukázal mi její bolesti a chtěl ať jdu za ní. Jenomže já jsem se vymlouvala, že je tam moc lidí a že neumím polsky, jenom pár slov. A tak jsem si říkala že to nepůjde. Milý Petře,když jsem si dávala do úst poslední sousto, odcházel poslední zákazník a nebyla tam ani noha. Už nebylo úniku. Vzala jsem talíř a šla k ní. Oslovila jsem ji v polštině a plynule polsky jsem se jí zeptala jestli věří v Pána. Byla hodně překvapená, ale řekla že ano.Řekla jsem jí,že mám pro ni slovo od Pána a kladla jí otázky plynule v polštině na to,co mi Pán ukázal.Jestli má syna,který ji působí bolest a trápení atd. Že Pán vidí její žal a vyslyšel její volání. Že se sklonil a změní celou situaci. Obešla pult upřeně se na mě dívala a pak se zeptala odkud to vím. Řekla jsem jí že ji neznám, ale že mi to řekl Pán. Opřela se o pult, chvíli se na mě dívala a začala plakat a pak se znovu zeptala odkud to vím. Tehdy mě naplnil duch a já ji řekla další věci,které už si nepamatuji. Začala mě objímat a pusinkovat, děkovala mi a objímala. Nevím,jestli tam někdo přišel, ale byla to zvláštní scéna. Byla jsem totiž překvapená víc, jako ona. Najednou se mi zahleděla do očí a zeptala se mě , jestli vím, že ji zemřel manžel. To jsem nevěděla, ale pochopila jsem tu bolest,kterou jsem vnímala. Přemohla mě Boží láska, cítila, jak hluboký zájem má Pán o tuto ženu za "pultem". Jak moc mu záleží na tom, aby věděla, že není sama a opuštěna ve své bolesti. A že On je to Slovo,které říká,že má zájem o vdovy a sirotky.Že On je jejich obhájce. Nevím, kdo obdržel víc, jestli ta žena nebo já. Když jsem odešla chodila jsem po burze půl hodiny a nebyla schopná myslet na nic jiného než na to, jaký je Pán. Ta laskavost, něha, soucit a zájem o člověka, to bylo něco tak krásného....

Toužím Ho poznávat ještě víc, být ještě blíž, je mi jedno jestli to jsou emoce. To mě tak nasytilo a naplnilo, že neznám lepší pokrm. A přesto milý Petře mě to nečiní duchovnější. Pouze jsem poslechla a použila dar, který je k užitku jiným. K růstu a povzbuzení. Nemůžu ho aktivovat, jak se mi zachce, to dělá Pán, jinak bych byla čarodějnice. Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale vzbudili jste ve mě touhu se sdílet.

Míša

Komentáře

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 26.05.2007, 15:05:29

Díky za tvé svědectví.Ať tě Pán vede a naplňuje moudrostí,láskou apokorou,aby tvůj dar mohl posloužit církvi,blížním i vzdáleným.Máte ve sborečku krásnou květinovou výzdobu. Jola

Napsal/a: Jana

Vloženo: 27.11.2009, 20:53:01

<p>velmi ma to povzbudlilo. clovek ma niekedy pocit,ze zivot je stereotyp a nic sa nedeje  ..... je vidiet,ze zijes s Bohom a pocuvas ho. Uzasne.</p>

Vložit komentář