01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

Lukášovo svědectví

Lukáš Chlebus

18.01.2008

Lukášovo svědectví

Zdroj: stock.xchng

Jmenuji se Lukáš Chlebus a chtěl bych se s Vámi podělit o životní zkušenost, která pro mne sice není lichotivá, ale zato se na ní v plné míře zjevuje Boží charakter.

Je to 14let, co jsem uslyšel o Bohu a 12 let, kdy jsem uvěřil evangeliu a Ježíše Krista přijal za svého osobního spasitele a na důkaz své víry jsem se nechal pokřtít. Další léta svého života jsem prožíval v Boží přítomnosti. Postupem času se začalo projevovat, že jsem se více nezapojil do života v církvi, nestýkal se svými vrstevníky ve sboru a nebyl jsem v kontaktu s křesťany kromě nedělního shromáždění. Ve škole jsem byl silně ovlivňován světským způsobem života mých spolužáků. Dlouho jsem s Boží pomocí odolával svodům tohoto světa a pevně jsem se držel pravdy a také svým životem dával najevo komu patří můj život. Ale v posledním ročníku střední školy se můj život začal vzdalovat od Boha a já si začal ve svém životě více prosazovat své věci.

Po maturitě jsem poznal jednu dívku, do které jsem se zamiloval. Problém byl v tom, že ona dívka byla nevěřící. I když mi rodiče radili, abychom si společné soužití nechali až do svatby a varovali mě, že vztah s nevěřící dívkou mě může odvést od Boha, začal jsem s ní žít. Postavil jsem se proti všem Božím napomenutím a řekl jsem Mu, že mě ta dívka od Něho neodvede, ale naopak já ji přivedu k Němu. Byla to ode mne hloupost a troufalost, teď už to vím, ale tehdy jsem si to nemyslel. Nebyla to však má dívka, která by mě od Boha úmyslně odváděla, ale z mé vlastní vůle jsem začal zanedbávat společná shromáždění, ustávaly mé modlitby i četba bible a Bůh v mém životě přestával být na prvním místě. Po dvou letech vztahu, kdy jsme žili takzvaně ,,na hromádce“, jsem si Janu, vzal za manželku. Další dva a půl roku jsem prožil v relativní pohodě, ale něco se se mnou začalo dít. V mém nitru se začaly čím dál tím víc projevovat vlastnosti, které tam dříve nebyly. Byl jsem neustále nespokojený, nervózní, podrážděný, vznětlivý, naštvaný skoro vše mě dokázalo vytočit. V tu chvíli jsem si začal uvědomovat, že není něco v pořádku. Na mé manželce jsem viděl, že mnohé situace řeší s daleko větším klidem a přehledem, i když není věřící. Duch Boží mě usvědčoval a já si uvědomil, že můj život se už v ničem neliší od života lidí ve světě, kteří Boha neznají. Začal jsem mít strach, že jsem udělal něco, co už se nedá vrátit. Že mě Bůh nechal napospas sobě samému a já se utápím v hříchu a beznaději stále hlouběji a hlouběji. Uvědomil jsem si, že rozhodnutí, která jsem ve svém životě za poslední léta udělal, byla špatná a svědčila o mém vzdoru vůči Bohu i mým rodičům. Jenže jsem nevěděl, jak se můžu vrátit k Bohu, kterému jsem vzdoroval a jak bych se mu mohl podívat do tváře, když jsem ho takovým způsobem zarmoutil. Neviděl jsem východisko z této situace, začal jsem mít deprese, v noci jsem se budil a nemohl jsem spát. V hlavě se mi honily myšlenky o neodpustitelném hříchu, věčném zatracení a Božím soudu. Brečel jsem, kdykoli jsem si vzpomněl na to, kam se můj život dostal a kolik času jsem zbytečně promarnil tím, že jsem neposlechl Boha a své rodiče. Litoval jsem všeho, co jsem za poslední léta udělal špatně, ale snažil jsem se na to nemyslet a strčit to tzv. pod koberec. Ale Duch Boží mě nenechal v klidu, dával mi stále více najevo, že bych měl přijít před Boha a v pokoře uznat, že se mi to vymklo z rukou. Ale pýcha na jedné straně a strach z Boha na druhé straně mi svazovaly ruce a já nebyl schopný najít východisko z této situace.

I přes všechny obavy z toho jak se na mne budou lidé v mém sboru dívat, jsem jednu neděli sebral zbytky odvahy a přišel spolu se svou manželkou na nedělní shromáždění. Od toho dne, už pro mě život nebude nikdy stejný. Celé shromáždění bylo jako připravené přímo pro mě, slyšel jsem jen to, co jsem potřeboval slyšet. V tento den jsem teprve pochopil co znamená Boží láska a milost. Doma jsem se pak v modlitbě pokořil před Bohem, uznal jsem, že má rozhodnutí byla špatná, všechny hříchy jsem pojmenoval pravými jmény a vyznal jsem je, žádal jsem Pána o odpuštění a prosil ho, aby mi dal ještě šanci. A díky Boží nepopsatelné lásce, jsem s Jeho milostí přijal odpuštění. Nikdy nezapomenu na ten nádherný pocit, kdy ze mne spadl ten sžírající pocit viny a já mohl jít spát s vědomím, že až se ráno probudím, budu moct opět s čistým rouchem, obmytým krví Beránka, předstoupit před svého Boha a říct mu:,,dobré ráno Otče, jsem zpátky, DĚKUJI“!!! Ale to nebyl konec Božího plánu v mém životě, po několika měsících co jsme začali společně s manželkou pravidelně chodit do sboru, přijala i ona Pána Ježíše za svého spasitele. Už jsou to dva roky, co spolu s manželkou žijeme s Pánem a jsou to nejkrásnější období v našem životě. Svou ženu velmi miluji, vážím si ji a jsem vděčný Bohu za to, že ji mám po svém boku, je to žena velkého porozumění a děkuji ji za její trpělivost.

Nedokážu přesně říct, proč mě Bůh tak miluje, ale jedno teď vím zcela jistě, Bůh si mě nepovolal zpátky jen tak, ale má s mým životem plán. Dostal jsem tu milost a výsadu, že můžu nyní přinášet sám sebe jako živou, svatou a Bohu milou oběť. I když se za své jednání v uplynulých letech stydím, nechci aby má životní zkušenost zůstala v tajnosti, protože na ni je patrné, že Bůh si může použít i ty největší pády v našem životě k tomu aby oslavil své jméno.

Závěrem chci poděkovat svým rodičům, že se za mně a mnou manželku neustále přimlouvali u našeho Otce a také všem, kteří si na nás někdy v modlitbě vzpomněli, protože jsou to právě modlitby, které hrají v celém tomto příběhu nejdůležitější roli. Bez nich bychom jistě nebyli tam kde nyní jsme a to zpátky v naší rodině – Církvi. Budiž vzdána chvála našemu Pánu na věky amen.

Komentáře

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 19.01.2008, 12:48:55

Jsem David, Lukášův bratr a jsem moc vděčný Bohu za to co udělal v naší rodině, protože jsem se Bohu vzdálil podobně jako Lukáš, sice jsem se nestihl oženit :-), ale za to jsem si dobře \"rozuměl\" s alkoholem a taky jsem stihl vyzkoušet některé drogy. Moje představy o \"užívání si\" stroskotaly ve smutku a depresích. Bůh mě přitáhl k sobě až skrze zdravotní problémy. Jsem vzat na milost, kterou si nezasloužím. Děkuji Bohu, který mě v Pánu Ježíši Kristu obdaroval velikým milosrdenstvím a taky moc děkuji všem kdo v se v modlitbách přimlouvali za rodinu Chlebusových... S pozdravem David Chlebus

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 21.01.2008, 11:52:40

Děkuji, moc děkuji Bohu za tohle svědectví Lukáše i Davida o Boží milosti.Je pro mě radostí a povzbuzením vidět Vás všechny Chlebusovi ve sboru :-)Toto svědectví mi dává naději, posilnilo mou víru v to, že i má rodina bude jednou stát se mnou v církvi, před Pánem, očištěna a spasena.Modlitby mají opravdu moc!!Ať Vás Bůh mocně žehná.R.K

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 23.01.2008, 11:50:32

Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. A tak moji milovaní bratři, jsme stáli, nedáme se zviklat, jsme stále horlivější v díle Pána, vždyť víme, že naše práce není v Pánu marná. HK

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 24.01.2008, 08:12:53

Moc děkuji za vaše svědectví,Lukáši i Davide.Jsem za vás opravdu vděčná.Bůh je Bohem další šance,Jeho milost je obrovská,s radostí ji přijímám a jsem z celého srdce vděčná.A.B.

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 24.01.2008, 17:40:50

Waw a děkuji vám, jsem nadšená z vašeho svědectví Lukáši a Davide, a moc mně to povzbudilo a vím jistě, že modlitby i za mou rodinu, mají cenu,(oni nejsou ještě spasení). Moc mně povzbudilo vaše svědectví, a mohu dál pokračovat v modlitbách za záchramu mé rodiny a to v očekáváni, kdy už bude i moje rodina zcela spasená, kdy budeme sedět třeba při obědě a přemýšlet nad Pánem slovem, apod.... A také věřím, že i mojí přátelé, kteři odešli od Pána se navrátí, jako ten marnotratný syn, ke svému Otci a radost bude veliká... Děkuji L.F.

Napsal/a: Lucie Nováková

Vloženo: 17.03.2009, 15:32:51

<p>To je opravdu úžasné svědectví Lukáši, velmi se raduji z toho, že jste oba s Janou uvěřili a máte rádi Pána Ježíše, určitě má pro vás Bůh svůj plán a počítá s vámi ve všem, také vám dal krásnou holčičku Elišku, je to Jeho velký dar. Moc mě povzbudilo to, jak si napsal, že teď můžeš přinášet  sám sebe jako Bohu živou, milou a svatou oběť, to určitě Pána těší ze všech obětí nejvíce. Tak jsem si uvědomila, že kolikrát Bohu přináším všechno možné mé snažení a On chce nás, náš čas, nás celé. Mám radost, když vás všechny vidím ve sboru, také tvé rodiče a Davida, díky Pánu, ať vás mocně požehná na každý další den.... Díky LuckaN.</p>

Vložit komentář