01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

Úcta k Bohu

Bogdan Cienciala

21.02.2007

Když se někdo „čerstvě“ stane křesťanem, může nabýt dojmu, že v Bibli je patrný znaný rozdíl mezi „starozákonním Bohem“ a „novozákonním Bohem“. Je to samozřejmě nesmysl, protože Bůh je jeden a stále stejný.Ale všimněme si (mimo jiné), jakou lidé dávali (a Bůh vyžadoval) úctu k Bohu. Přesně stanovené rituály, přesně dodržovaný zákon, Jeho jméno raději nevyslovovali, nechtěli slyšet jeho slova na vlastní uši. Jít nečistí do chrámu nebo nehodní do svatyně by je ani nenapadlo. Věděli jak je Bůh mocný a hrozný. A najednou se vyskytla doba Novozákonní. Ježíš blízký, milosrdný, člověk, přítel hříšníků. Toto si ovšem neprotiřečí. Na druhé straně se zdá, že si to mnozí novodobí křesťané takto chybně vyložili. Bůh je můj taťula, Ježíš to je můj kámoš a bráška. Úcta, bázeň a nebojím se použít slova „strach“ z našeho Boha, Pána nebe i Země je dočista pryč. V shromáždění je modlitba, a někdo se modlí v kšiltovce, se žvýkačkou, ruce v kapsách… Takhle se nemluví ani s učitelem ve škole, natožpak s prezidentem ČR a natožpak s „prezidentem“ celého vesmíru. Jdou kolem katolického nebo evangelického kostela a smějí se, – tak formální, upjaté, tak slušné. Raději si na mládežových chválách sednu, dám nohy na horu, trochu pospím, pošlu pár SMSek. Proč néé, když Ježíš je můj kámoš? Bedlivý čtenář jistě zaznamenal, že jsem použil hodně nadsázky, až přeháňky, ale zajisté též pochopil, co tím mělo být řečeno. A tato počáteční neúcta a absence strachu pak vede k letargii a nezájmu o hřích a důležité věci duchovního života. Někdo zhřeší proti Bohu a tváří se, že se zas tak moc nestalo. „Co by mi taťula mohl udělat?“ Kdo je Bůh? Přečtěte si Bibli. On řekne slovo a Země se roztaví žárem. On bude soudit živé i mrtvé. V jediném okamžiku vyhladí hříšné město. Kdo ho viděl, klepal se strachy a bál se zvednout oči, aby pohledem na Boha nezemřel.

Proti takovému Bohu chceš hřešit? Takového Boha chceš chválit s nohama na stole? Slovu takového Boha chceš odporovat a protiřečit? Věřím, že určitě ne. Taktéž věřím, že kdyby někdo z nás Boha spatřil a poznal Jeho velikost, nedopadlo by to jinak než tak, že bychom Boha ctili s velikou bázní.

Možná, že se tento názor zdá přehnaný, ale jak se chovali k Ježíši jeho učedníci? Zdá se, že s velikou úctou. Na druhé straně jako každý princip se i tento dá hnát do obou extrémů. Těžko se máme Boha bát tak hodně, že bychom se báli k němu přijít s pokáním, když zhřešíme. Nebo když do sboru přijde nevěřící člověk velmi podivně oblečen, nebylo by moudré ho vyhodit. A tak by se dalo pokračovat.

Mějme úctu k Bohu.

Komentáře

Napsal/a: Benjamin

Vloženo: 21.02.2007, 12:19:00

Hej - aktuální téma a dobrý článek Bogdane. To by chtělo nějakou diskuzi...jsem poměrně zvědavý jak to vidí jiní. Já třeba nemám problém se modlit v čepici a ještě k tomu mít ruce v kapsách a jít třeba ze zastávky domů - proč pak - je to jiné než na shromku? Na shromku bych to ale nikdy neudělal... je tady hodně věci nad kterýma jsem přemýšlel...tak třeba - modlím se a najednou zvoní mobil - zvednu to? Kdybych mluvil třeba s tím prezidentem jak jsi zmínil...bylo by mi spíše trapně že jsem si zapomněl vypnout vyzvánění...a mám za to že tak to je i v modlitbě...heh je to zajímavé téma...chce to diskuzi...jsem na ní zvědavý...

Napsal/a: ditka

Vloženo: 22.02.2007, 07:53:29

...jenže jak někoho donutit mít úctu??? (Vidím to na vlastních dětech, že občas prostě neznají míru...)Když člověka donutíme projevům úcty, budou to jen její projevy. Někde v Přísloví je napsáno, že bát se Boha znamená nenávidět zlo. Myslím, že často máme příliš velkou toleranci ke zlému. A také, asi nám chybí i vědomí Boží přítomnosti...

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 31.05.2007, 07:30:02

Super článek!Taky o úctě k Bohu často přemýšlím.Jak se projevuje?Co to pro mě znamená v praxi každodenního života?Píšu z pozice matky,takže pár postřehů:Pokud děti nevedu k poslušnosti(u některých to jde v normě,u jiných dětí velmi ztěžka)nás rodičů,jak mohou(ty děti)ctít Boha,kterého nevidí,když neposlouchají ani nás rodiče,se kterými bydlí?To je jen příklad,samozřejmě.A co moje úcta k Bohu?Jak se projevuje?Pro mně úcta k Bohu nabyla velice konkrétní podoby:vážím si lidí kolem sebe(manžel,děti,příbuzní)a jejich nedostatky chci vidět(zpracovat a rozchodit)skrze názor Božího Slova.Zajímavé je,že ke mně Pán občas promluví v normálních okolnostech(když přemýšlím nad božím slovem,nad kázáním)když uklízím,sekám trávník,vařím oběd,prostě nejsem důstojně oblečena pro slyšení od Pána,ale ON mně osloví a skrze D.S.mi některé věci vysvětlí.Není to úžasné?A k té úctě ve shromáždění:někdo ctí Boha tím,že si oblékne to nejlepší,co doma najde,jiného už z dálky poznáš,protože nosí stejné oblečení neděli,co neděli,zato chodí načas,myslím tím dost včas,aby byl v 9.00 na svém místě připraven slyšet,co nám chce Bůh sdělit skrze své služebníky.Těmito mými postřehy nechci nikoho kritizovat,jen vyjadřuji souhlas s článkem o úctě k Bohu...A.B.

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 06.06.2007, 11:53:51

Svatá pravda.Myslím si, že lidé nejsou učeni dnes žádné úctě. Nic jim není svaté, před nikým nemají respekt a z nikoho nemají strach. Když řekneš dorosťákovi, aby si po sobě uklidil svůj binčík, tak: \"Né, to já doma nedělám...\" Divili byste se, ale děcka ze Svibice, a nejen ze Svibice, i odjinud (ne všichni, najdou se výjimky - o těch teď nemluvím) neumí chytit do ruky smeták, anebo nechtějí dělat pořádek kolem KC, protože to vedoucí dorostu řekl. Mám za to, že to také patří k úctě. A úctě k Bohu je třeba učit. VZPAMATUJTE SE, RODIČE, POKUD NEBUDETE UČIT SVÉ DĚTI ÚCTĚ K BOHU A K AUTORITÁM, DOPADNETE JAKO VELEKNĚZ ELÍ: BŮH VÁS ZAVRHNE. Rodiče mají právo na to, aby učili děti úctě k Bohu a k autoritám - především vlastním příkladem, a potom i príkazem či přesvědčením. A PAMATUJME: NAKOLIK MY SE PODDÁME AUTORITĚ BOŽÍ, NATOLIK VZROSTE AUTORITA NAŠE. Jinak řečeno: MÁME JEN TAK VELKOU MÍRU AUTORITY ČI ÚCTY, DO JAKÉ MÍRY NECHÁME VE SVÉM ŽIVOTĚ PŮSOBIT AUTORITU BOŽÍ. howgh JJ

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 06.06.2007, 12:09:36

V prvotní církvi měli lidé k Bohu takovou úctu, a mezi sebou takovou lásku, že jiní lidé se k nim přidávali s obavami, s respektem, a považovali to za čest - patřit ke skupině křesťanů. Ukažme i my něco takového lidem kolem nás, třeba i těm novým, kteří přicházejí. Učme je ne zákonictví, ale slušnosti (= 1. stupeň úcty). Buďme jemní, ale pevní.

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 08.06.2007, 09:08:45

Souhlasím,úcta,důvěra,láska,pochopení a vše dobré a vyjímečné kéž se mezi námi očividně rozhojní,at slavíme Boha svými životy.O to přece jde,nebo ne?

Vložit komentář