01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg

Nápověda

Zde máte k dispozici články tříděné do kategorií, které můžete komentovat pomocí Komentářů dole pod každým článkem.

80-70-25 míry současného Izraele

Rut & Igor Semjatičovi

01.04.2008

80-70-25  míry současného Izraele

Zdroj: stock.xchng

Ano, tyto míry skutečně nevypadají jako běžné ideály krásy. Takhle však vypadá současnost. 80% všech bezdomovců v Izraeli tvoří přesídlenci z bývalého SSSR. 70% z nich je závislých na heroinu. Okolo 25% dětí emigrantů nenavštěvuje v současnosti školu (to je asi 35.000) a je velmi pravděpodobné, že právě oni budou dále rozšiřovat řady bezdomovců?narkomanů.

Už v roce 1996 bralo drogy 23% "ruské" mládeže. V roce 2005 bylo již 24.000 dětí ve věku 12?14 let, kteří alespoň 1x drogy zkusily, přičemž mnohé děti právě v tomto věku začínají brát drogy pravidelně. Jsou statistiky, podle kterých dnes každý DESÁTÝ obyvatel Izraele pravidělně nějaké drogy užívá. Vezmeme-li v potaz fakt, že rusky mluvících emigrantů je tam nyní asi 1,1milionu, problém je to dostatečně hrozivý. V této statistice není zanesen ani počet dětí pravidelně konzumujících alkohol, dětí závislých na výherních automatech, ...

Ministr vnitra Izraele Avi Dichter v r.2006 na konferenci v Bostnu prohlásil, že na základě jeho 30?ti leté zkušenosti kriminalita a teror jsou dvě strany jedné mince. Jako příklad uvedl účast izraelských Arabů v přípravě teroristického útoku podle plánu a zadání Hizbaly, kteří měli jako odměnu obdržet dodávku drog. Také uvedl, že tyto skutečnosti jsou součástí celkového plánu íránské vlády zaplavit Izrael narkotiky právě za pomoci Hizbaly. Ne nadarmo jsou přímo někteří z izraelských vojáků na hranicích zásobováni bezplatně drogami - sami totiž potom napomáhají při pašování do země. Ne bezdůvodně bylo již mnohokrát slyšet prohlášení, že pokud nelze zničit Izrael pomocí teroristických útoků a otevřeného násilí, drogy to zvládnou hezky potichu.

Jak všichni můžeme pomoci zničit Izrael? Velmi lehko. Nemusíme si na sebe připevnit opasky s výbušninami. Nemusíme se učit vystřelovat kaťuše. Nemusíme vyhodit do vzduchu školní autobus. Stačí nedělat nic.

Já sama jsem obyčejná Češka, která směla zakoušet Boží blízkost a pomoc již od dětství a nepřestávala se udivovat Jeho něžnému (a někdy polidsku nepochopitelnému) vedení den za dnem. Bůh mi dal milost vystudovat lékařskou fakultu UK v Praze, a již během ní jsem se seznámila s bratrem René Stutzem, švýcarským Židem, žijícím již mnoho let v Iraeli. Mnozí již určitě slyšeli o jeho domě, vždy otevřeném pro kohokoliv v nouzi. Půl roku po závěrečných státnicích jsem na počátku r. 2004 odjela jako dobrovolník do centra br. Stutze v Nazaretu s tím, že se po ročním pobytu tam zase vrátím do rodné země, udělám si potřebné atestace a budu se snažit křesťanským způsobem plnit zde povolání lékaře. ALE. Při každodenním životě mezi těmi, kteří jsou považováni za odpad společnosti, kteří ztratili poslední naději na ten náš ?obyčejný život?, kteří se sami stydí podívat se na svoji modrou opuchlou tvář do zrcadla, při rozhovorech s těmi, kteří ani křesťanům zarputile nevěří jejich upřímnou lásku a snahu pomoci, jsem začala přehodnocovat názor, že ?když se chce, všechno jde?. Snažila jsem se pochopit tu bezednou hlubinu jejich nedůveřivosti, touhu každým manipulovat (protože "co si neurveš, to nemáš"), důvody, proč mladý člověk v nejlepších letech shání většinu dne peníze na něco, co si potom během několika minut vpíchne do žíly a kolotoč hned začíná znovu, proč táta od krásného zdravého kluka tráví čas raději s lahví v ruce než se synem na fotbalu. Prvotních důvodů je mnoho. Tragedie některých jsou často otřesné a nikdo druhý nemůže tvrdit, že by to unesl lépe. Jindy zaráží, že v potřebnou chvíli nebylo nikde slyšet obyčejnou křesťanskou ?Dobrou zprávu? ? prosté evangelium. Někteří z hlouposti prostě udělali chybu, která však jim okamžitě sebrala svobodu, zatímco my některé jiné poklesky přehlédneme jedině proto, že nejsou tak viditelné. To jsou důvody shodné po celém světě.

V Izraeli obzvláště je však cítit neskutečný tlak. Lidé, kteří přijížděli a přijíždějí (z velké části z bývalého Sovětského svazu), doufají v lepší život. V jejich původních zemích se stále dostatečně projevuje nátlak na židovské obyvatelstvo a i běžný život je pro mnohé dost těžký. Drogy jsou spíše pro mladé, pití vodky je však národním sportem nehledě na věk. Doufají v Zemi zaslíbenou, která vyřeší jejich problémy. Ta je ovšem zdaleka nevítá jen milou tváří. Ano, existuje sociální pomoc, jsou programy pro přistěhovalce ... Je však také velká konkurence v zaměstnání. Zdaleka ne každý může pokračovat v té práci, na kterou se vyšplhal v rodné zemi. Budiž příkladem doktor věd, který ve městě Netanya dělal ?uklízečku?, protože jiné uplatnění nenašel. Lidé neumí hebrejsky a nedomluví se v nejběžnějších situacích. Jestliže najít práci není lehké i pro vzdělané, o co horší to je pro obyčejné lidi bez specializace, kteří ještě ke všemu často měli problémy se závislostí ještě před příjezdem do Izraele. Drogy se nabízejí již na palubě letadla nebo nejpozději na letišti. Narkoman narkomana pozná na hony daleko a všechna předsevzetí před odletem jsou hned ta tam. Žít obyčejný, prostý život také není jen tak. Všichni v zahraničí jsou zděšení, když občas pronikne zpráva o teroristickém útoku na obchod nebo školní autobus. Dosud však každodenně dopadají desítky raket na města a vesnice, a situace tam není klidnější jen proto, že nás o tom media dnes a denně neinformují. Lidé jsou v depresi, v závislostech pokračují nebo přímo začínají. Je to začátek konce.

Pán Ježíš však právě kvůli takovým zlomeným přišel. Je nádherné, jak On dokáže měnit člověka, který se ještě nedávno podobal spíše chodící, páchnoucí popelnici. On každého miluje, každého stvořil pro věčný život v radosti a pro každého má plán již tady na zemi. Někteří jej odmítají i z nejhlubší propasti svého života a odvrhují Ho stále, jiní slyší a Jeho nabídku přijímají. Ti kteří poznali Pravdu, se skutečně stávají svobodnými. Celý proces připomíná starý, ušmudlaný a zamaštěný pytlík válející se na zemi, kterého se každý štítí byť jen dotknout. Při bližším pohledu se však ukazuje, že je v něm ukrytý diamant. Tak je to s každým, který přichází k Pánu Ježíši se svými hříchy a zdaleka nemusí být v tak žalostném vnějším stavu jako mnozí narkomani a alkoholici. A Bůh mění. Používá si ale často své ?pozemské údy? ? naše ústa, naše ruce, naše srdce. Naděje je, spása existuje, ? ?Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřil? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uvěřit, není?li tu, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou?li posláni?? (Řím. 10,14?15)

Při svém pobytu v Nazaretu jsem potkala mnoho lidí, jejichž život už nemohl být více bez smyslu a naděje. Někteří z nich odešli, někteří však pochopili, že stojí zato vyzkoušet ještě tu poslední nabídku k cestě na svobodu. Hospodina. Tuto možnost se vší vážností vyzkoušel mimo jiné i jeden Žid, narozený na Ukrajině, v té době již 8 let žijící v Izraeli. V jeho dětství proběhly některé dost tragické události a on bez správné podpory rodiny a okolí začal řešit své problémy po svém. Když mu bylo 12 let, začal krást. Když mu bylo asi 14, začal pít tvrdý alkohol. Přesto zůstával špičkovým sportovcem a ve veslování dosahoval skvělých výsledků. Právě ve společnosti sportovců se poprvé setkal s tvrdou drogou. Nabídli mu ji právě oni. Od 15 let si začal pravidelně píchat heroin. Pak už nebylo cesty zpět. Prošel různá psychiatrická zařízení, kde mu sami lékaři říkali, že závislost je diagnóza na doživotí, pomoci nemůže nikdo. Mnozí z jeho známých také brzy život ztratili. Prošel všemi možnými světskými rehabilitačními centry. V nich nebylo problém žádnou drogu získat, skrýše pod kachličkami nebo v nábytku byly nanejvýš mistrovská díla, většinou si tam všichni dávku ještě zvýšili. Sám se pokoušel přestat brát nesčíslněkrát. Nadlouho to však nikdy nevydrželo. Nehledě na svou závislost byl vždy velmi chytrý a zručný ve všech možných oblastech. Pracoval na různých místech a většinou zastával vyšší postavení. Byl ?špičkový? zloděj, pro kterého žádný zámek nebyl překážkou. Byl však také otrokem své závislosti. Několikrát přežil předávkování i pokus o sebevraždu. Je velmi málo drog, které ve svém životě nevyzkoušel. Byl velmi blízko při dvou teroristických výbuších. Když přišel do domu Reného Stutze, byl narkomanem už 17 let. To je okolo 6.000dní. Průměrně je dávka potřeba každý den 2?3x. To je okolo 15.000 vpichů do vlastní žíly. Uzavřený kruh. Beznaděj.

Tento muž se jmenuje Igor Semjatič. Za tohoto muže jsem si před 2 lety provdala. Je to nádherné dítě Boží, oddaný služebník Hospodina. Je to diamant, který mi Pán Bůh daroval do mého života jako obrovské požehnání i jako každodenní připomenutí Jeho moci, síly i lásky ke každému z nás. Po odchodu od br. Stutze byl velmi aktivní ve sboru v Izraeli, od příjezdu do Čech i v ruskojazyčném sboru baptistů v Praze, kde jsme oba členy. Oba máme touhu být těmi, kteří budou chodit a zvěstovat, aby druzí mohli slyšet a uvěřit. Obzvláště můj muž může pochopit každého, kdo prošel hrůzou kolotoče závislosti a beznaděje, chápe pocity takového člověka zevnitř, může plně soucítit. Musíme však být také ?posláni?. Vidíme z mnoha Božích zásahů v našich životech Jeho vedení právě v oblasti pomoci závislým. Zkoumali jsme mnoho různých programů a způsobů, jaké se používají v křesťanských centrech a poznali jsme, že našim srdcím nejbližší je přístup organizace Teen Challenge, kterou před 50?ti lety založil v Americe kazatel David Wilkerson. Je to jeden z nejúspěšnějších způsobů pomoci lidem závislým na jakýchkoliv látkách, alkoholikům, prostitutkám, ? ale obecně i lidem s jakýmkoliv nevyřešeným problémem v životě. Já sama jsem již v jejich ženském centru několik měsíců mohla vidět přístup pracovníků, kteří vedou člověka ne k sobě, ale ke Spasiteli, pečlivě rozepsaný program a duchovní studium v rovnováze s manuální prací a přípravě k běžným každodenním povinnostem života. Pobyt v programu je obvykle minimálně 1 rok a během něho se formují učedníci a následníci Pána Ježíše Krista. Nechceme sami „objevovat znovu Ameriku“ a rádi přijmeme a využijeme zkušenosti pracovníků Teen Challenge, získaných po celém světě během minulých 50let. Nechceme dělat z lidí, kteří by nám byli svěřeni, „pokusné králíky“ a sami vymýšlet vše od nuly. České TC již bylo k nám velmi vstřícné tím, že budeme moci používat jejich pečlivě propracované materiály pro nás i pro studenty. V největším jejich českém středisku v Poštovicích (nedaleko Mělníka) také organizují jednoroční kurzy přípravných seminářů a praxe pro pracovníky, příp.budoucí vedoucí středisek. Bude-li to vůle Boží, velmi rádi bychom jej sami prošli.

Toužíme prakticky pomáhat právě ruskojazyčným potřebným v Izraeli. Jejich situace je dost nedobrá v této oblasti i proto, že pokud jsou nějaká centra, jsou to většinou střediska nekřesťanská. Pokud jsou křesťanská, jsou většinou vedena v hebrejštině nebo angličtině (a ti, kteří potřebují pomoc nejvíce, tyto jazyky zdaleka dobře neovládají). Ruskojazyčných míst pomoci je stále málo. Pochopitelně je potřeba zajistit vhodný dům a spolupracovníky. Těch, kteří by byli tam ochotni pomáhat, je málo, jsou však přeci jen někteří, co uslyšeli o této nouzi a začínají přemýšlet. Ohledně financí si samozřejmě (minimálně na počátku) nebudeme schopni sami vystačit. Je jedna nádherná nabídka od samotného bratra Stutze, který končí službu a stěhuje se do Švýcarska. Byl by rád, pokud by mohl tento dům přenechat nám, aby dále v něm fungovala pomoc potřebným. My sami však pochopitelně nemáme nejmenší možnost dům koupit. Nechceme peníze pro sebe, ale na dílo Boží. Bez toho, aniž bychom byli ?posláni?, sami opravdu nic nezmůžeme. Cítíme se povoláni do služby tam, potřebovali bychom však i pomoc těch, kteří do Izraele sami jet pracovat nemohou. Kdo zkoumá Bibli, jistě viděl mnohokrát potvrzený zákon - kdo žehná Izraeli, tomu je žehnáno. Teď je doba, kdy jej napadají kromě raket také tiché zbraně, neslyšné útoky drog a jiných závislostí. Každý může pomoci chránit „zřítelnici oka“ našeho Hospodina. Každý může tyto problémy vzít do svých modliteb. Někteří by mohli i finančně podpořit praktickou pomoc přímo na místě. Prosíme o pomoc každého, kdo může „vyslat“ dělníky na pole ...

„Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem a dali jste mi pít, byl jsem na cestách a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.“ „Amen, pravím vám, vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mat.25, 37?38, 40)

Děkujeme všem, kteří si našli čas a tento článek si alespoň přečetli.
Rut & Igor Semjatičovi

Komentáře

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 28.04.2008, 12:10:33

Děkuji za Váš příběh,kde se dozvídáme pravdu.Přeji Vám hodně úspěchů v práci na záchraně lidských životů. ať Vás Pán ochraňuje a mocně Vám žehná..Jana Erychlebová

Napsal/a: nepřihlášeny uživatel

Vloženo: 18.07.2008, 22:31:38

jsem velmi povzbuzen vašim příběhem. Od roku 1996 kdy jsem ukončil program TC v Tyře neberu drogy. Založte si web s kontakty a číslem účtu. Petr Vaněk

Vložit komentář