Návrat Krále

10.05.2020

Návrat Krále

Bohuslav Wojnar

Matouš 25,31–34 (ČSP)
31 „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni [svatí] andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy; 32 a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33 Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. 34 Potom řekne Král těm po své pravici: ,Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa.

Skutky apoštolské 1,6–11 (ČSP)
6
Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ 7 Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, 8 ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“ 9 Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. 10 A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech 11 a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru[do nebe], přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“

První Korintským 1,4–9 (ČSP)
4
Stále za vás děkuji [svému] Bohu za Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši: 5 Neboť v něm jste byli ve všem obohaceni, v každém slovu i v každém poznání, 6 tak jak bylo mezi vámi utvrzeno svědectví Kristovo, 7 takže nemáte nedostatek v žádném daru milosti a dychtivě očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista. 8 On vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez úhony v den našeho Pána Ježíše [Krista]. 9 Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána.

Na závěr té naší krátké série o charakteristikách učedníka jsme se dostali (opět) k tématu Druhého příchodu Pána Ježíše v moci a slávě při završení Jeho království. Nazval jsem to kázání Návrat Krále, protože takto vlastně je. Král se vrací. Tak, jak odešel, znovu přijde.

Asi si teď říkáte: „Co nám ještě chceš říct nového o Druhém příchodu Pána Ježíše?“ Vždyť jsme o tom mluvili několikrát v posledních několika letech.

Ten titulní obrázek s bleskem mám velmi rád, protože nám to má vždy připomínat, že Ježíšův příchod nebude nějaký těžko rozeznatelný, tajný či mystický. Bude viditelný a zřejmý, jako blesk na obloze.

Matouš 24:27 (ČSP) 27 Neboť jako když blesk vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude [i] příchod (parúsia) Syna člověka.

Z druhé strany jsem si plně vědom, jak pokorní a opatrní musíme být v popisování jakýchkoliv eschatologických přesných scénářů konce tohoto věku. Velmi souhlasím s tím, jaký závěr Scot McKnight dělá ve své sérii blogů na téma eschatologie:

„Chtěl bych apelovat na jednu hlavní věc: nikdo z Bibli nasáklých Ježíšových současníků si nemyslel, že když přijde Mesiáš, bude takový, jaký byl Ježíš. Proto mám podezření, že to, co my si „myslíme“, že se stane, je pouze chabým zábleskem toho, co se skutečně stane. Většina těch, kteří mluví o Druhém příchodu, „toho ví víc, než je zdrávo“ a je to ten druh vědění, které bych nejraději zatlačil zpátky za závoj tajemna tím, co jsem zde řekl. Ano, On se vrátí, ale jak bude jeho návrat vypadat? Obávám se, že každý z nás bude překvapen.“[1]

Učedník se celý život těší na příchod Pána v moci a slávě jeho Království. Ale co to znamená? Jak se to má projevovat, abychom nepodléhali oné horečce nezdravého vědění, o kterém mluví Scot McKnight?

(1)      Návrat krále nebo evakuace?

Nejdříve si musíme znovu zopakovat tu základní otázku: Co vlastně čekáme? Co je ta naše požehnaná naděje, kterou vyhlížíme? (Podle Pavla k Titovi)

List Titovi 2,13 (ČSP) „očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista…“

Co je to to, čím se máme utěšovat? (Podle Pavla k Tesalonickým věřícím?)

První list Tesalonickým 4,15-16 (ČSP) 15 Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, 16 protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve.

(4,18) 18 Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte.

To není vytržení jako evakuace, ale vzkříšení a proměnění vstříc sestupujícímu Pánu.

Co je ta poslední polnice, která má zaznít, a na jejíž zvuk máme být v okamžiky proměněni, a mrtví budou vzkříšení zpátky do svých těl?

První Korintským 15,51–52 (ČSP)
51
Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, 52 naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni.

Ve všech těchto případech Pavel mluví o „parúsii“, o příchodu, o fyzické zjevné přítomnosti, o sestoupení z nebe, o „Návratu krále“. V žádném případě, se zde nemluví o evakuaci věřících z této planety. Takovéto pojetí završení eschatologického očekávání Božího lidu bylo zcela nepřítomné a cizí židovskému pojetí příchodu onoho příštího věku.

Proč by také Pavel ujišťoval Tesalonické křesťany o tom, že se nemusí bát o své zesnulé blízké, jelikož oni na tom Návratu Krále sem na zem budou také mít podíl, dokonce o zlomek vteřiny dříve než my, protože budou vzkříšení do svých těl? Tělo je potřebné pro existenci zde na této zemi, v tomto časoprostoru. Pro bytí v nebi v beztělesné podobě není třeba. Pavlova slova by v takovém případě zněla úplně jinak, např. takto:

„Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli, neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí odejdeme do nebe k těm, kteří už jsou dávno v nebi…“

Ale Pavel to takto neřekl.

První list Tesalonickým 4,15–16 (ČSP)
15
Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, 16 protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve.

  Evakuace církve do nebe, nebo jak tomu říkají vytržení, je vlastně určitou formou gnostické hereze, kterou je nejvyšší čas opustit. Překrucuje Ježíšovo poslání přinést Nebeské království sem na zem a zaměňuje to za náš útěk z této země do nebe. Dále to pojetí překrucuje i další věci. Dělá to z Boha nedokonalého stvořitele, kterému se stvoření na poprvé nepodařilo, tak to musí celé – jak špatně napsaný dopis – pomačkat a hodit do koše. Ale Bůh takový není. On nepotřebuje druhou a třetí šanci. Jeho plány jsou dokonalé. Stvoření nebe i země bude dovedeno k vítěznému završení.

Povolání Izraele také nepotřebuje nějaké intermezzo, nějakou „závorku církve“ Božího jednání s pohany, ale naopak, je to přesně to, co Bůh zamýšlel, aby byly do vztahu s Bohem přivedeny všechny národy, a nakonec byl spasen i celý Izrael – spolu s národy. Bůh není looser, ale vítěz, a jeho plány se vždy naplní. Projekt stvoření světa, a nás jako Jeho obraz v tomto světě, je úspěšný. Není třeba aktivovat plán B. Teologie plánu B je urážkou Boží svrchovanosti, všemoudrosti, vševědoucnosti a lásky. Někdo správně poznamenal (myslím, že to byl N.T. Wright), že „nečekáme na násilný konec tohoto světa, ale na konec násilného světa“, a já jen dodávám,  …a nastolení vlády Boží vůle, jako v nebi, tak i na zemi. Proto se modlíme Přijď tvé království.

Matouše 6,10 (ČSP)
10
Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.

Když apoštol Pavel v tom 1. Listu Tesalonickým 4:13-18 říká že vzkříšení a proměnění se stane na zvuk polnice, a v té slavné kapitole o vzkříšení (1 Kor 15) mluví, že se to stane na zvuk poslední polnice…

První Korintským 15,51–52 (ČSP)
51
Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, 52 naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni.

Když Pán Ježíš mluví to samé ve své Olivetské rozmluvě

Matouš 24,31 (ČSP)
    31
A pošle své anděly s mohutným [zvukem] polnice a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“

…A ve Zjevení Jan mluví o té stejné věci takto:

Zjevení 8,2 (ČSP)
    2
A uviděl jsem sedm andělů, kteří stáli před Bohem; a bylo jim dáno sedm polnic.

Zjevení 10,7 (ČSP)
    7
nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům.

Když ze sedmi polnic zazní sedmá, to je poslední polnice, že? A tehdy se má stát to, co mylně mnozí pokládají za vytržení ve smyslu evakuace před soužením, ale co Jan v Apokalypse popisuje naprosto odlišně:

Zjevení 11,15 (ČSP)
15
Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.“

C. S. Lewis to shrnuje následujícími slovy: “V protikladu k jeho prvnímu příchodu, Ježíšův Druhý příchod bude v moci a slávě. Bible říká, že každý jej uvidí, a každý se postaví před Jeho soud. Řečeno jednoduše, on bude konfrontovat každého člověka a ohlásí jeho konečný osud.“ [2]

A teď se dostáváme ke korunnímu důkazu toho, že čekáme návrat Krále, a ne naší evakuaci z této planety.

(2)      Návrat Krále bude stejný jako jeho odchod

Toto je korunní argument v té debatě o tom, zda Pán přijde jenom tajně na nebesa a evakuuje věřící z této země, nebo naopak se vrátí osobně, fyzicky a viditelně, je dán ve způsobu, jak odešel. Vraťme se k tomu příběhu, který jsme četli ze Skutků:

Skutky apoštolské 1,6–8 (ČSP)
6
Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ 7 Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, 8 ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“

Ten text je často velmi silně ohýbán k různým účelům. Lidé, kteří zdůrazňují pouze duchovní rozměr Ježíšova království, velmi rychle přispěchají s vysvětlením typu: „No vidíte. Když se učedníci domnívali, že Ježíš stále ještě mluví o doslovném nastolení Mesiánského království na této zemi… On jim musel znovu vysvětlit, že obnova království je pouze duchovní – v přeneseném smyslu. Co to máte s tím pozemským královstvím?“ Je to ovšem velmi nešťastný omyl, ovlivněný platonismem a gnostickým učením. Je třeba pozorně číst kontext a znát myšlení tehdejších Izraelců. Učedníci po vzkříšení byli 40 dnů s Ježíšem, on s nimi mluvil o tom všem, co bude v Božím království. O moci toho příštího věku.

Skutky apoštolské 1,3 (ČSP)
3
Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a říkal jim o Božím království.

Říkal jim o konečné Boží vládě v tomto světě. Říkal jim o nápravě všech věcí, o obnově Izraele a o tom, jak celý svět jednou bude Královstvím Boha a jeho Mesiáše. Možná mluvil o mnoha zaslíbeních obnovy Izraele, možná citoval proroka Izajáše, Ezechiele, Daniele, Joele (kterého později citoval o Letnicích i Petr). A to vyvolalo jejich logickou otázku.

Skutky 1:6 (ČSP)
6 Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“

Je to jako když jedete s dětmi na výlet a mluvíte o tom, kam jedete a jak je to úžasné místo, a oni se pak zeptají: „a už tam budeme?“ Vaše odpověď bude – musíte být trpěliví, ještě tam nejsme. Teď třeba pozorujte tu krajinu, kterou projíždíme. Byla by to dost divná odpověď, kdybychom odpověděli, co vám to přišlo do hlavy? My tam vůbec nejedeme, jedeme úplně jinam.[3]

Ta otázka nebyla nemístná, jak se mnozí domnívají. Kalvín dokonce někde ve svém komentáři napsal, že „v té větě je více bludů, než slov“. Naopak, byla potvrzením toho, že Ježíš s nimi mluvil o některých detailech onoho budoucího věku. Když se nad tím zamyslíme, tak to muselo být fantastické! Ježíš mluvil o moci jeho vlády v tomto světě, která jednoho dne přijde. O moci království, jehož jen prvotiny a předchuť a prozařování do tohoto světa v tom mezičase bude působit slavné věci. Ježíš, proto, na tu jejich otázku neodpověděl podrážděně, nebyl zklamán tím, že myslí na ono vyvrcholení Boží vlády v tomto světě. Prostě je jen musel přivést zpátky na zem, do reality těch dvou protichůdných království, která stále ještě v tomto světě působí.

Řekl jim ale tajemství, které způsobí, že v tomto přechodném období, kdy tato dvě království budou v tomto světě zápasit o duši každého člověka, budou moci obstát a zvítězit. Řekl jim, že právě o tom je ono zaslíbení přijetí moci z výsosti a shromáždění lidi ze všech národů k Němu.

Skutky 1,7–8 (ČSP)
7 Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, 8 ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“

Nepokáral je, že se ptají na špatnou věc. Jen jim ukázal, že to není na pořadu dne v tom čase, kdy království už je tady, ale ještě ne v jeho završené podobě. O tom, kdy dojde k naplnění všech těch zaslíbení o obnově Izraele a nastolení Mesiánského království, to ví jen Otec v Nebesích. Ani andělé, ani Syn, jen Otec.

A pak si představte učedníky a celou tu skupinu 120 různorodých lidí, jak tam tak stojí a hledí do nebe za odcházejícím Ježíšem…

Skutky apoštolské 1,9–11 (ČSP)
9
Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. 10 A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech 11 a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru[do nebe], přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“

Muselo to být spektakulární. Rád si to představuji a těším se na to, jak to ukážou v tom seriálu The Chosen, protože jím se zatím daří velmi trefně vyjádřit to, co cítím ohledně mnohých situací ze života Ježíše.

A teď si všimněte jedné důležité věci: Pokud nám je jasné, jak Ježíš odešel – víme tím pádem, jaký bude jeho návrat. Když jeho odchod byl fyzický, viditelný všem, nejen nějaký mystický úkaz, pak takto bude i jeho návrat. Bude to vskutku návrat Krále. Se všemi důsledky. Když víme odkud odešel (z Olivové hory) – pak víme také, kam se vrátí. Když jsem byl před časem v Jeruzalémě na konferenci, tak nás náš hostitel, Asher Intrater, vzal do autobusu a zavezl na horu Scopus. Tam odsud je skvělý výhled jak na Olivovou horu, tak i na Chrámovou horu. My jsme se tak dívali, fascinováni tím výhledem, a Asher se najednou zeptal: Uvědomujete si, že to je to místo, kam Pán přijde? Ne symbolické místo – prostě to je to skutečné místo. „A tam je ta hora, odkud bude vládnout“ – dodal, a ukázal na Chrámovou horu. Přiznám se, že mi v té chvíli projel mraz po zádech… najednou se Pánův příchod pro mě stal takový reálný. Nebyl to jen nějaký abstraktní pojem, ale realita. A takto mi to už zůstalo.

Teď ale je před námi to nejdůležitější, co potřebujeme zjistit. Co pro to máme dělat, abychom v den jeho návratu nebyli na špatné straně, ale na straně těch, kteří obstojí v den jeho příchodu? Ve starověku bylo velmi důležité vědět, jak žít svůj život v souladu s královou vůli, která byla tehdy zákonem, abych věděl, jak se zachovat v den, kdy král přijde do jejich města. Když začalo troubení oznamující, že se jeho příchod blíží, že je na obzoru, lidé, kteří se těšili na příchod krále mu vyšli v ústrety, aby ho slavnostně doprovodili do města. Určitě ten moment nechtěli zmeškat, protože často od toho závisel jejich další život. A to nás přivádí do našeho 3. závěrečného bodu:

(3)      Jak nezmeškat návrat Krále?

Ten náš třetí text z úvodu právě o tom mluví:

První Korintským 1,4–9 (ČSP)
4
Stále za vás děkuji [svému] Bohu za Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši: 5 Neboť v něm jste byli ve všem obohaceni, v každém slovu i v každém poznání, 6 tak jak bylo mezi vámi utvrzeno svědectví Kristovo, 7 takže nemáte nedostatek v žádném daru milosti a dychtivě očekáváte zjevení (ř.: apokalypsis) našeho Pána Ježíše Krista.

Pokud je pravda o nás, že dychtivě očekáváme zjevení (apokalypsis) našeho Pána a Krále, pak o nás platí i to další, co tam Pavel říká:

8 On vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez úhony v den našeho Pána Ježíše [Krista]. 9 Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána.

Rozumíte? Věrný je Bůh… On vás bude utvrzovat až do konce. On se postará o to, abyste byli bez úhony v onen Den „D“ Jeho příchodu. Není to tím, že sledujete nějaké scénáře poslední doby. Není to tím, že voláte každou chvíli Maranata. Není to tím, že věříte na vytržení, či naopak nevěříte. Je to tím, že jste ve společenství jeho Syna Ježíše Krista, který se vrátí tak, jak odešel a má nás najít v tom stejném společenství věřících, které tehdy opustil při svém odchodu. Proto se ujisti, že jsi ve společenství jeho syna. Říká se tomu církev. Zda jsi – tak jak byli ti, které tehdy opustil – jeho učedníkem. Zda jsi jeho svědkem, svědkem, který přijal stejné zmocnění Ducha svatého, jako tehdy oni.

Řekneš: „jak mohu mít jistotu, že jsem ten dobrý služebník, ta moudrá družička na svatbě, ten dobrý správce Pánova bohatství, …že jsem ta ovce Božího stáda, a ne ten kozel, který šel na zatracení při soudu národů před trůnem Beránka?“ Odpověď je ve všech těchto podobenstvích: Ten dobrý sluha dělá to, co mu bylo svěřeno.

Matouše 24,45–46 (ČSP)
45
„Kdo je tedy věrný a rozumný otrok, jehož pán ustanovil nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas? 46 Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.

Na příkladu družiček na svatbě zase Ježíš upozorňuje na potřebu vytrvalé bdělosti. Být připraven na běh na dlouhou trať – nejen chvilková euforie probuzení…

Matouše 25,13 (ČSP)
13
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. “

U správců Ježíš vyzdvihuje aktivní živou víru, která bez skutků je mrtvá. Vyzdvihuje věrnost v malém.

Matouše 25,21 (ČSP)
21
Jeho pán mu řekl: ,Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘

U těch překvapených ovcí na soudu nad národy po Návratu Krále, Ježíš ukazuje na postoj k těm nejnepatrnějším členům Boží rodiny. Vypovídá to o Kristově charakteru, o ovoci Ducha, o Božím obraze v těch, kteří obstojí v den Jeho příchodu.

Matouše 25,40 (ČSP)
40
Král jim odpoví: ,Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.‘ “

Závěrem: jednoduše buď učedníkem, který se celý svůj pozemský život těší na Návrat krále, a proto bere vážně jeho slovo, tj. je součástí Jeho království už nyní, a zůstane v něm i po návratu krále. Ostatní totiž budou vzatí na soud a neobstojí. Pamatuj, že dojde k velikému a nevratnému rozdělení na ty, kteří mají znamení loajality šelmám toho světa a na ty, kdo zvítězí, a budou mít znamení beránka. Ti s ním zůstanou a vejdou do radosti svého Pána v jeho království.

Zakončím jedním příběhem z našeho života, kdy jsme ještě měli děti školou povinné. Odjeli jsme tehdy na nějakou konferenci tuším, že do Polska, a děti měly na starost domácnost. Nebyly tehdy mobily, a volat z Polska také nešlo. Proto jsme jen doufali, že vše bude v pořádku a děti to zvládnou. Když jsme se vraceli domů, nevěděli jsme přesně co čekat. Trochu jsme se obávali, že po otevření dveří, uvidíme nepořádek, připálené pánve a jiné takové ty běžné scénáře, když 3 puberťáci hospodaří doma. Když jsme otevřeli dveře – zůstali jsme v šoku. Za dveřmi byli všichni 3 naši teenageři, oblečení do svátečního… Někdo z nich zapnul naší oblíbenou hudbu… Všude uklízeno, voňavě… Naše nejmladší dcera, Ania, se nás zeptala: „co si dáte? Kávu? Čaj?“ A my jsme tam jenom tak stáli a buleli. Naprosto nás to dostalo.

Chcete vědět, co je bdělé čekání? Je to tehdy, když děláme to, k čemu jsme byli povolání a co udělá našemu Pánu radost, když se vrátí. O tom jsou všechna ta podobenství. Není to o skutkaření. Je to o lásce k Pánu a lásce ke všem těm, kteří mu patří, ale dokonce i k těm, kteří si naši lásku nezaslouží.

 


[1] Scot McKnight, 2009, The future of christian eschatology

[2] Read more at http://www.patheos.com/blogs/frankviola/thesecondcoming/#xsPZ9YciOmYoDRAO.99

[3] Podle N.T. Wrighta v jeho komentáři ke Skutkům