Věta "tvoje víra tě zachránila" musí znamenat něco jiného než to, že budeme používat tzv. přivlastňovací víru, kterou si budeme z onoho pomyslného nebeského bankovního konta brát to, co uznáme za vhodné a potřebné. My si vírou nic nepřivlastňujeme. Vírou odpovídáme na Boží iniciativu. Víra je projev poslušnosti Boží iniciativě. Můžeme proto mluvit o víře přijímající a ne přivlastňovací.
Přijímající víra jedná, protože důvěřuje Božímu oslovení, Božímu impulzu, jeho iniciativě, což v důsledku způsobuje vděčnost.
Přivlastňovací víra jedná nárokově (já na to mám právo) a bere si to jako něco, co mi právem patří. K vděčnosti to nevede.
