O kom je ten příběh? V tak silných příbězích jako je tento, kde hlavní postava silně vyčnívá, často vidíme právě jen tu hlavní postavu.
Původně jsem chtěl toto kázání nazvat "Bůh jako režisér", protože Bůh pracuje na obou koncích každého příběhu. Nejedná jen s hlavní postavou, ale i s každou vedlejší rolí. Jako ten nejlepší režisér řídí celý děj. Dokáže pracovat i s herci, kteří jsou velmi problematičtí a svou svéhlavostí mu režii komplikují. Přesto to nevzdává. Je nesmírně trpělivý.
Uvažoval jsem také o názvu "Vy ani nevíte, koho uctíváte", protože jádrem celé věci je pochopení, komu se máme klanět, koho máme skutečně uctívat a komu vyjádřit loajalitu tím, že mu podřídíme svůj život. Ne každý, kdo říká "Pane, Pane", uctívá Jahve, živého Boha Stvořitele.
Pozoruhodné je i to, s kým Ježíš vedl tuto hlubokou teologickou debatu. S ženou, která to v životě neměla lehké a která si svůj život nejspíš kdysi představovala jinak. Ježíš jí nepohrdl, protože viděl dál než jen nálepku, kterou bychom jí možná dali my. Viděl do jejího srdce - srdce, které i přes všechna zranění a ponížení toužilo po Božích věcech. Samařská žena je pro nás silným příkladem pokory, ochoty naslouchat a skutečné učenlivosti.
"Boží zaslíbení nejsou zaměřena na to, aby nám pomohla dosáhnout našich osobních cílů. Místo toho Boží zaslíbení přesahují naše osobní životy a rozprostírají se do široka, aby zahrnula i ty, které nikdy ani nepotkáme."
-- Carmen Joy Imes
V tomto kázání vám chci ukázat jednu věc, která je absolutně bezpodmínečná, bez které nebudeme nikdy schopní být stabilní, obstát a zvítězit. Efezská církev měla všechno, co církev má mít. Jednu věc ovšem opustili, a tou je první láska.
G. Campbell Morgan to shrnul velmi výstižným způsobem: "Žádné množství aktivity v králových službách nemůže vynahradit zanedbávání Krále."
Víte o tom, že nejde o slávu, o moc, o prestiž? Jde o mnohem víc. Ovšem to "mnohem víc" vypadá mnohem víc nenápadně než to, o co ve skutečnosti nejde.
Zdravě pojatá obyčejnost paradoxně v sobě obsahuje pokoj - shalom a stabilitu, která je velmi důležitá. Také určitým způsobem i svobodu, protože nejsme stále hnaní tím hecováním "více, více"... Tato stabilita dává prostor pro hluboké vztahy, které nejsou založeny jen na výkonu a výsledcích.
Jak píše Michael Horton ve své knize Ordinary: Sustainable Faith in a Radical, Restless World: "Kristovo tělo není stage (jeviště) pro mé vystoupení, ale organismus, do kterého jsem byl Duchem skrze zázrak milosti umístěn."
Ježíš na oslíku při svém inauguračním vjezdu do Jeruzaléma nám představuje Boha, který ví, co to znamená být pokorný. Ví, co to znamená být zranitelný. Je to Bůh plačící nad svým městem. Je to Bůh, který přichází, aby se nechal ponížit, oplívat a zabít pro ty, kteří se mu v pýše postavili.
Známe Boha skutečně takového, jak nám ho vylíčil Ježíš? Nebo si vytváříme svou vlastní verzi Boha? Jak by se tento pokorný a ponížený Král cítil v našem často sobeckém a pyšném světě? Nevzal by za důtky a neprovětral by nám to tady všechno, stejně, jako to udělal tehdy v chrámu?
Boží království nyní, v tomto věku, v této fázi království, je královstvím pokory, ponížení a kříže. Nést kříž znamená nést potupu a ponížení svého Pokorného krále. Dnes se spíše zdůrazňuje, že Ježíš trpěl na kříži, abychom my už trpět nemuseli. Odvěký problém tohoto světa je, že lidé chtějí nastolit Boží království - to vítězné, vnější, slavné, ještě před tím, než to udělá Ježíš svým příchodem. Ježíš, onen Pokorný král, nás ovšem vyzývá k následování, zapření sebe sama a brání svého kříže na každý den. Je to cesta pokory. Jiná cesta neexistuje. Protože pokud nyní s ním neseme jeho potupu, budeme také s ním i kralovat při jeho příchodu v moci a slávě.
------------
Audio záznamy kázání jsou i na Podcastech:
 |
 |
 |
 |
Období od konce Starého zákona po začátek Nového zákona se často nazývá "400 let mlčení". Bylo to ovšem velmi hlasité mlčení. Pro většinu evangelikálních křesťanů jsou ovšem tato staletí naprosto neznámá a málo zajímavá, protože v tomto období nebyla napsána žádná biblická literatura, takže je do značné míry pro ně nedůležité. Tento postoj je žel skličující a ochuzující biblistiku a teologii tím, že od sebe odděluje Starý a Nový zákon.
Dnes so to období budu snažit pro vás přemostit. Když mluvíme o přemostění, nechci tím říct, že nevidíme onen propastně velký rozdíl mezi Izraelem Mojžíše, Davida a Ezdráše a Izraelem saduceů, farizejů, Herodů a Římanů, ve kterém se ocitáme na stránkách Nového zákona, ve kterém se nacházejí věci, lidé, důrazy a jevy, které z hebrejských Písem Starého zákona neznáme. Je to ovšem stále tentýž lid smlouvy, tentýž Izrael, a Nový zákon pouze otevírá jeho další dějství.
Audio záznamy kázání jsou i na Podcastech:
|
|
|
|
Bůh je pravda. Tou ovšem není naše pojetí Boha. To je jen částečné. Život v pravdě je život na cestě. Je to cesta hledání a objevování pravdy. Je to vztah s tím, kdo je zosobněním pravdy, s Ježíšem.
Audio záznamy kázání jsou i na Podcastech:
|
|
|
|
